Neobyčejná nuda

recenze

Příběh o muži středních let, který nečekaně vyhraje zájezd pro dva v luxusním resortu na Floridě. Jen že on nemá s kým by tam jel a tak začne hledání té pravé, se kterou by si výhru mohl užít. Přeci tam totiž nepojede se svou matkou, která to občas nemá v hlavě v pořádku.

Někde jsem četla, že kniha je o inteligentním humoru pro inteligentní lidi. No, asi nejsem dost inteligentní, protože já se u knihy od začátku spíše nudila. Knihu jsem musela začíst číst několikrát, abych ji zase po pár stránkách zaklapla a věnovala se některé jiné.
Hlavní hrdina Edsel Bronfman mi přišel při své profesi velice jednoduchý na duchu a možná až příliš čistý. Žije sám ve svém bytě, kde nemá ani počítač či internet. Proč by ho měl, když ho má v práci, že? Má své zažité rituály a ty mu jednoho dne při snídani přetrhne telefonát, kde mu sdělí, že vyhrál pobyt v luxusním resortu na Floridě. Má to ovšem jeden háček. Musí mít jet ještě s někým, jinak výhra propadne.
Edsel má tu smůlu, že nikoho nemá. Od střední školy, kdy možná došlo k pokusu o styk, neměl ženu a s nikým si pořádně nikdy nevyšel. Dodnes si ani není jistý, jestli je panic nebo ne. Mohl by jet s matkou, ale ta je ve svých letech už poněkud víc trhlá než by bylo občas zdrávo.
Tak začne jeho hledání o vhodné partnerce, která by s ním nakonec na zájezd jela.

Čekala jsem od příběhu něco jiného. Autor byl velice chválený pro svoji předchozí knihu a i dle anotace kniha nevypadala zle. Slibovala veselé hledání po vhodné ženě, kde půjde o lehké čtení.
Už na začátku jsem měla nutkání knihu odložit a nedočíst, ale nakonec jsem to vydržela do půlky. Jsem zvyklá, že když to prostě nejde, nebudu to lámat přes koleno a čtu raději něco jiného.
Styl psaní nebyl špatný, ale přišel mi někdy až příliš plochý. Nudný děj a naivnost hlavního hrdiny tomu taky moc nepřidávalo. Stále jsem čekala, že se to nějak rozjede a Edsel začne konečně pořádně hledat tu pravou, se kterou by si užil výhru. Místo toho řešil své problémy v práci se svými kolegy, promiskuitu své matky, díky níž byl zplozen i on sám a v neposlední řadě i jeho nepovedený sexuální život. Tedy ten spíš nebyl a trapný popis jeho jediné zkušenosti se ženou, kdy ani netušil, jestli to sex byl nebo ne, to dorazil.
Mně nevadí příběhy o lidech. Ráda je vyhledávám a čtu je mezi těmi kriminálkami, které jinak čítám, ale tohle bylo moc. Nuda, nuda a zase nuda. Nikde mě to nepřinutilo se aspoň trochu pousmát nebo třeba se nad něčím dojmout. Nebo se mám snad smát, když Edselova praštěná matka vyhrabe kostřičku jejich psa a lebku si položí na stůl v den jejích narozenin? To jako vážně? Nebo se mám smát, když uvažuje nad tím, že se pokusí sbalit policistku, která přišla prošetřit , jak došlo k vykradení Edselova bytu, kde mu nezůstalo nic?
Vážně to nešlo. Chtěla jsem tomu dát víc času, ale svou šanci kniha propásla. Snad někdo jiný pochopí, co tím chtěl básník říci. Za mě tato kniha zatím aspiruje na to nejhorší, co jsem za poslední rok četla.

Komentáře (0)