Němý křik

recenze

Nikdy dřív jsem dobrovolně knížky nečetla. Vždy mi přišlo lepší kouknout se spíše na film, Marsonsová mě ovšem téměř okamžitě vyvedla z omylu.

Knížku jsem si koupila mámě na truc, protože jsem se podle ní neuměla vyjadřovat a bylo pro mě velice obtížné něco popsat. Třeba i cestu do obchodu, který byl hned za rohem. Měla jsem kvůli tomu nemalé problémy v českém jazyce. Z diktátů samé čtverky a o pololetních pracích raději ani nemluvě.

Kniha se mi ze začátku číst nechtěla. Na mámu jsem házela falešné úsměvy a stále tvrdila, že už se nemůžu dočkat až se dám do čtení, ale opak byl pravdou. Tehdy bych se raději podívala na nějaký film s Dieselem, než abych četla knihu. Avšak po pár kapitolách jsem ihned změnila názor. Vždy mi trvalo nejméně půl roku, než jsem dočetla nějakou knihu. Němý křik jsem přečetla za necelé dva týdny.

Kniha se mi velice líbila. Krásně se četla. Měla vcelku krátké kapitoly a na konci vždy napínavé, takže jsem si nemohla pomoct a musela číst dál, abych nakrmila svou zvědavost.

Kniha mi přišla dokonalá. Měla všechno. Kim Stoneová měla všechno. Pohledná, chytrá, sarkastická, přísná a neukázněná. Udělá cokoliv proto, aby se pachateli dostalo spravedlivého trestu a nějakých pár překročených přestupků ji neodradí.

Angela Marsonsová mě přiměla číst knihy a za to jí budu do smrti vděčná. Nyní čtu knihy skoro každý den a oblíbila jsem si nejen Angelu, ale i spisovatele jako je Sandra Brown, nebo Robert Bryndza.

Knize jsem dala pět hvězdiček, protože si myslím, že je úžasná, stejně jako všechny ostatní knihy o Kim Stoneové a její tvrdohlavé a vytrvalé povaze.

Komentáře (0)