Něco tam venku je!

recenze

Začne to celkem nenápadně násilným incidentem v Rusku. Malorie se začne znepokojovat teprve ve chvíli, kdy se další případy objevují i v její domovině. Představte si, že nikdo nemá tušení jak „to“ ve skutečnosti vypadá, ale při pohledu na „tu věc“ se každý pomátne a zavraždí své blízké a následně sebe. Působí to stejně na zvířata? Nebo nemají dostatečnou inteligenci, aby mohla zešílet? Působí to na mentálně postižené, duševně choré nebo zůstanou stejní? Můžete se podívat přes kameru? Přes sklo? Můžete vůbec ještě někdy otevřít venku oči? Můžete se vůbec ještě někdy podívat z okna? Nemůžete… Jenže Malorie je těhotná a potřebuje útočiště…

Někdy velmi jednoduché věci, dokážou nejvíce překvapit. Celkem útlá kniha, kde si autor zahrává se strachem z neznáma a tmy. Z myšlenky příběhu a situací, které Malorie prožívá, vám bude naskakovat husí kůže.

Příběh je rozdělen do dvou linií – přítomnost, kdy se Malorie snaží odvézt své děti na bezpečnější místo a minulost, kdy se dozvídáme, jak Malorie dokázala v tomto světě přežít. Flashbacky jsou více působivé a hrůzostrašnější, ale ani přítomnost nenechá čtenáře příliš oddechnout.

Kniha udržuje čtenáře v neustálém napějí, nutí ho pokračovat, protože… co když na další straně zjistí, co nutí lidi zešílet?! Jak může někdo vydržet se zavřenýma očima, když ví, že šílenství stojí přímo před ním a dýchá mu do tváře? Jak může někdo 4 roky přežívat jen na konzervách, v neustálém strachu a nezbláznit se?

Malorie není žádná hrdinka, nesnaží se neznámé bytosti přemoci ani přechytračit nebo proti nim snad bojovat. Chce jen přežít a zachránit své děti.

Hororové knihy mi moc neříkají, tato mě upoutala svou obálkou, rozsahem, anotací a pro mne neznámým nakladatelstvím. Měla jsem strach, byla jsem napjatá a musela číst dál, dál a dál! Nakonec jsem si okousala všechny nehty, nemohla usnout a nevěřila, že čtu Poděkování místo další kapitoly! Přesto jsem nespokojena, protože mám tolik otázek, na které mi autor neodpověděl.

Komentáře (0)