Nechť Hladové hry započnou!

recenze

Hlavní hrdinkou je Katniss Everdeenová, šestnáctiletá dívka z Dvanáctého kraje, jenž se od otcovy smrti stará o svou matku a sestru Prim. Jejím nejlepším kamarádem se krátce po otcově smrti stává Hurikán - o pár let starší kluk, s nímž začíná lovit. Za dobu, co se spolu přátelí, loví čím dál lépe.

Osobně mám opravdu moc ráda luk a šípy, kteréžto Katniss používá nejčastěji, jelikož je v tom nejlepší. Vždycky jsem si přála naučit se s lukem a pokaždé, když k tomu mám příležitost, tak to zkusím. Nicméně, tohle není jediná věc, která mě na Hunger Games oslovila a kterou jsem si zamilovala.

Ráda si přečtu knihu v ich formě i v er formě, takže styl autorčina psaní pro mě nebyl žádný problém, protože ich formou může čtenář daleko lépe sledovat myšlenky hlavní postavy. Je tu však i zápor a to ten, že si nemůžeme přečíst, co dělají jiné postavy. To mi však příliš nevadilo.

Dělalo mi problém, že v jednu chvíli se děj odehrával v ten den a hned vzápětí se odehrával o půl roku později a autorka vlastně vynechala všechno mezi tím. Třeba to, když se Katniss dozvěděla, že v dalších Hladových hrách - tedy Čvrtohorách - se budou účastnit předchozí vítězové. Ten čas od minulých her do Čvrtoher byl hrozně krátký a to mi vlastně na celé této sérii asi vadilo nejvíce.

Co se mi nezdálo moc originální, byla ekonomika Panemu (nebo jak to říci). Když jsem četla druhý díl, jen tak mimochodem jsem se učila do ekonomiky národní hospodářství a ve chvíli, kdy jsem si opakovala sektory NH, jsem si uvědomila, že k tomu Hunger Games nemá daleko. Třeba sektor lesnictví, dále hutnictví, což jsou typy určené pro jednotlivé kraje v zemi Panem. Vlastně celý vládnoucí systém Panemu nebyl příliš originální a bylo vidět, že autorka nechodila pro inspiraci příliš daleko, neboť se podobal totalitním systémům v minulém století, jak nám je všichni popisují.

Přesto se mi Hladové hry líbily natolik, že dávám plný počet - tedy pět - hvězd. Je to proto, že se celkově neuvěřitelně dobře četly a že i mně dělá kolikrát problém vymyslet originální zemi, která by byla vhodná k sepsání. Není to proto, že by už bylo všechno napsáno, to je podle mě nesmysl, protože na světě toho podle mě existuje spoustu, co nikdo nenapsal, jen to prostě čeká na toho pravého objevitele. Kdo by si v době, předtím než Čapek napsal RUR, pomyslel, že jednou někdo o robotech napíše nebo že to dokonce bude existovat? V minulosti si taky mohli myslet, že už bylo všechno jednou napsané, tedy podle mého skromného názoru.

Myslím si, že Hunger Games určitě stojí za to přečíst a věřím, že nebudete litovat, že jste knize věnovali drahocenný čas u šálku čaje či kávy.

Komentáře (1)

08.10.2016

Izzurr

Ona "asi" autorka záměrně nevytvořila nějaký fantastický svět, nýbrž svět realistický - totalitní.