Na pozadí největšího atentátu na Prahu

recenze

Hořící lilie (2013) / Schefik

Každý národ a epocha má události, na které bychom neměli zapomínat. Spojené státy mají občanskou válku a 11. září, Německo Hitlera a 2. světovou válku, Rusko Stalina a komunisty, a tak to bychom mohli pokračovat dál a dál. I v naší zemičce se pár takových osobností popřípadě událostí najde. Jaksi v pozadí ovšem zůstávají události roku 1689, kdy Praha čelila největšímu teroristickému útoku v našich dějinách.

Oblíbený tuzemský autor, který se zapsal do podvědomí čtenářů svými knihami z oblasti historie ale také sci-fi, fantasy a hororu, přináší svým fanouškům další knihu, která se zabývá českými dějinami, z pohledu, který moc milý k našemu národu není. Hořící lilie vyšla původně v nakladatelství Knižní klub roku 2007. Od té doby je již publikace beznadějně vyprodaná, a tak se Otomar Dvořák spolu s nakladatelstvím Moba rozhodli čtenářům udělat radost a přinést na pulty knihkupectví druhé vydání tohoto úspěšného románu.

V posledních letech 17. století se vyostřují vztahy mezi francouzským králem Ludvíkem XIV. a císařem Leopoldem jenž je hlavou Habsburské monarchie pod jejíž křídla spadají i české země. Potyčky se vyostřují a záškodnické operaci na obou stranách získávají na důležitosti. Autor ukazuje čtenářům příběh několika hlavních hrdinů, které mají na nadcházející události vliv v jaký sami nedoufali a v mnoha případech ani nechtěli.

Pasák vepřů Vavřinec Procházka, dcera francouzského učitele tance Aneta, poslední zástupce katovského rodu Jan Jiří Mydlář nebo politicky naivní fanatik Benedikt Durez. Osoby jenž nemají zdánlivě nic společného a přece se jejich osudy proplétají a mají vliv na mnoho životů. Autor díky této nesourodé skvadře hlavních hrdinů, dokázal čtenáři poskytnout pohled na události, které vedly k vypálení Prahy z různých pohledů.

Důvodů ke svým skutkům najde vždy člověk spoustu a stejně tak je tomu i v Hořící lilii. Touha zisku a zajištění rodiny, uznání a vděk od nadřízených nebo snaha o pouhé přežití. Důvody, které nás vedou k našemu jednání jsou různé a je jedno jestli je 21. století nebo konec sedmnáctého. Touha, nenávist či zoufalost již dokázali zničit nespočet životů. O to horší je, když vedeni těmito pocity dokáží ovlivnit tolik jiných životů.

Otomar Dvořák dokázal na pozadí největšího žhářského útoku na Prahu, vystavět několik odlišných osudů, které ovšem nejsou nikterak radostné. Příkladem za všechny může být osud posledního zástupce Mydlářského rodu Jana Jiřího, kterého jeho nešťastné manželství s Anetou ,dcerou francouzského učitele tance, přivedlo až na popraviště, tentokrát ne jako kata, ale jako odsouzence.

Je smutné co jsou lidé pro trochu vlastního štěstí schopni udělat. A jak už bylo řečeno, je jedno zda je rok 2013 nebo 17. století, rozhodně není na škodu se nad svými činy vždy trochu zamyslet, protože nikdy nevíte koho dalšího tím můžete ovlivnit. Smutnou paralelou může být i to, že nás toho roku nechala Vídeň více méně na holičkách, úplně stejně jako se zachovali spojenci při podepisování Mnichovské dohody.

Hořící lilie je příkladem toho jací lidé dokáží být a jak osud dokáže být i bez cizího zavinění tvrdý. Pro čtenáře, kteří mají rádi knihy založené na skutečných historických událostech je kniha dobrou volbou, stejně tak jako další autorovy knihy, které jsou zárukou kvality a dobře odvedené práce dělané s láskou.



pcapek.blogspot.cz

Komentáře (3)

Přidat komentář

---