Na hraně temnoty – česká fantasy

recenze

Na hraně temnoty (2020) / Kizuizi
Na hraně temnoty – česká fantasy
Nedávno jsem byla oslovena autory, zda nemám zájem si tento jejich počin přečíst. Jejich tvorbu jsem již zaznamenala, ale ještě jsem se s ní neseznámila, proto jsem neváhala a na nabídku kývla. V podstatě jsem netušila do čeho jdu, a tak jsem se napnutě ponořila do tohoto prvního dílu série o čarodějovi...

A musím říct, že jsem byla nejen překvapena, ale i nadšena! Útlá knížka (v mém případě ekniha) klame „tělem“. Čekáte něco rychlého, akčního, možná i trochu povrchního, ale ono to tak není. Zpočátku není úplně jednoduché se začíst, protože příběh je psán takovým vzletným jazykem, ale po tomto „prvotním šoku“, se to čte už samo.

Temný, místy i velmi depresivní příběh mladého čaroděje Zakhara, ke kterému nebyl život přívětivý, zasáhne čtenáře už od začátku. Jako malý byl odložen v sirotčinci, a nejen že byl míšenec, ale byl to hezký chlapec, a proto ho nenáviděli ostatní děti. Ovšem dostávalo se mu zcela jiné náklonosti, neopětované. A právě tam, v sirotčinci, vzkypěla jeho nenávist vůči všem. A nepomohlo tomu, ani když se dostal do učení čaroděje Azarova. Zakhar nesnáší lidi, nesnáší doteky, nejlépe mu je někde o samotě...

Nečekala jsem to, ale moc se mi to líbilo. Zaujal mě velmi osobitý styl autorů, a hlavně mě zaujal i Zakhar. Zatím se jeví jako takový antihrdina, ale podle mne mu musí každý čtenář držet palce. Nečekejte knihu plnou čar a kouzel. I když je Zakhar čarodějův učedník, a sem tam nějaké kouzlo „potkáte“, myslete na to, že kniha je hlavně Zakharovou (temnou) zpovědí. Je to taková psychologická sonda do života jedné trápené dušičky, která i přes nepřízně osudu dokáže najít ve věcech své potěšení a má svůj životní cíl.


Za recenzní eknihu moc děkuji autorům

Komentáře (0)

kniha Na hraně temnoty recenze