Mlhovina útočí

recenze

Mlhovina (2012) / Knižní špajz (199 views)
Mlhovina útočí
Matinka Země to má pomalu ale jistě za sebou, a lidští paraziti se rychle vydávají kolonizovat jinou planetu. Postaví dvě ohromné lodě, světské Empyreum, a nábožensky založený Nový obzor. Obě lodě se mají potkat až na místě přistání, jenže plány se mění, a lodě se setkávají už v půli cesty. Nový obzor napadne Empyreum, a unese z něj všechny dívky. Cestou je jim řečeno, že jejich loď měla poruchu, a oni se je vlastně vydali zachránit. Krom toho jsou jejich ženy neplodné, takže nově příchozí dívky by měly zastat jejich roli – samozřejmě ve vší počestnosti, zkumavky to jistí.

Šestnáctiletá Waverly ale nechce být jen pasivní dárkyní vajíček, a už vůbec se jí nelíbí napadení jejich mateřské lodi – ona a pár dalších dívek jim totiž jejich lež nespolkly. Nastalou situaci rozhodně nenechá jen tak, a začíná plánovat útěk.

Na poraženém Empyreu mezi tím chlapci sčítají škody a snaží se vést loď na vlastní pěst. V nastalém zmatku se začnou dva kohouti rvát o moc – Kieran a jeho odvěký rival Seth (Kieran je s Waverly zasnoubený, ale Seth ji tajně miluje už od dětství). Jeden se úporně snaží sesadit toho druhého, až se situace vymkne kontrole a je příliš pozdě k navrácení staré rovnováhy a důvěry.
Náhlá proměna Setha mi nepřišla zrovna jako dobrý tah. Z dobrého kluka se stane bad boy, a když dostane na prdel, je z něj zase dobrák od kosti. Zato Kieranův charakter a vývoj mi přišel hodně povedený. Zřejmě proto, že měl čas a hlavně důvod ke své změně chování.

Waverly neřeší lásku, po typickém trojúhelníku tady vlastně není ani stopa, protože se musí řešit daleko důležitější věci.

Další výraznou postavou Mlhoviny je kapitánka Nového obzoru, pastorka Matherová. Podle anotace by měla být stejně mrzká jako profesorka Umbridgeová. Řekl bych, že to není zrovna šťastné přirovnání, ale má k ní blízko. Pastorka Matherová si totiž nejen s děvčaty z Empyrea hraje na kočku a na myš. Vždy sleduje vlastní zájmy, a i když tvrdí, že říká pravdu, vzápětí se odehraje něco, co jejímu tvrzení odporuje. Waverly tak sama často zjišťuje, že pravdu zná jen napůl. Úlisná Matherová, která se celou dobu tváří jako světice, dál vede bohoslužby, ve kterých své počínání ospravedlňuje: všechno to dělá pro záchranu jejich neplodné lodi. A samozřejmě se souhlasem Božím. Jenže za jejím konáním stojí mnohem víc…

Jak už je zřejmé, kniha je rozdělena na dva pohledy: Waverly na Novém obzoru, kde vládne Bůh, a Empyreum, jenž pod vládou Kierana a Setha ztrácí svou demokracii. Pohled Waverly se mi líbil víc, možná i z toho důvodu, že jsem byl vážně zvědavý, co se doopravdy na Novém obzoru odehrálo.

Bohužel, kniha má pár nelogických scén (s dospělými Empyrea) a úplně nesouhlasím s tím, komu předala řízení vesmírné lodi (opět Empyreum). S dalšími díly je obdobných trhlin a do očí bijících nelogičností čím dál víc, což je škoda. Autorka si s těmito detaily mohla víc pohrát…

I když mě Mlhovina zrovna neohromila, dobře a hlavně rychle se četla. Když jsem ji zavřel, nemohl jsem ji pak vyhnat z hlavy, a to se mi nestává často! Neustále jsem nad ní dumal, což mě přimělo vzít do ruky i zbylé dva díly, Jiskru a Plamen!

Komentáře (0)

kniha Mlhovina recenze