Mizející dívky VS jedna vlezlá policajtka

recenze

Světový bestseller Mizející dívky, z pera Lisy Reganové autorky dalších známých krimi thrillerů jako například Dívka beze jména nebo Matčin hrob - je dechberoucí příběh plný zápletek, intrik, tajemství a tak trochu k nakopnutí hodnou hlavní postavou, díky které jsem během čtení měla párkrát nutkání knihu při nejlepším odložit - při nejhorším vyhodit z okna.

PROČ ZASE NESNÁŠÍM HLAVNÍ POSTAVU?!
Tahle menší detektivní bichle nás vtahuje do děje již při kratičkém prologu, který je vyprávěn jednou z unešených dívek. Už od začátku je ve stylu psaní patrné napětí, které je čtenáři promítáno skrze kratší, avšak v žádném případě holé věty. Hned v další kapitole se konečně setkáváme s naší hlavní hrdinkou, detektivem Josie Quinnovou. Josie bych charakterizovala jako typicky klišoidní policistku z amerických bijáků, které se nedostává tolik úcty proto, že je žena. Ale protože je taky silná a nezávislá, a protože feminismus, tak to nikdy nevzdává a vypracuje se na pozici detektiva. To aby ukázala všem těm požíračům donutů, zač je toho loket!!! Jo a taky jsem zapomněla zmínit, že to je jediná žena v oddílu. Jo a taky vlastně trochu nesnáší chlapy a podobný věci. To, že je protagonistka tak otravná a nesympatická, vnímá vlastně skoro každý kolem ní (a dokonce občas i ona samotná), včetně jejího skoro-bývalého manžela Raye. Josie má bohužel spasitelský komplex a opravdu si myslí, že to ona jediná dokáže zachránit svět a přijít případu na kloub. Snad jako kdyby byla hlavní postava v knize nebo tak něco Ehm. Popojedem.

NENÍ HRDINKA? NENÍ DĚJ.
I kdybych snad měla pominout její povahu, přišla jsem po dočtení a konečném zavření knihy na jednu důležitou věc. Ten příběh by bez ní nikdy nefungoval. A to byla asi jedna z nejvíc frustrujících skutečností a výtek, které dílu zazlívám. Kdybychom na místo Josie Quinnové dosadili kohokoli jiného, tajemství by asi nikdy nebyla vyzrazena. No a proč mě to vlastně tak štvalo? Je to prostě staré klišé: hlavní hrdina do všeho strká nos a bez jeho existence a nikdy utichajícího úsilí by případ nebyl nikdy vyřešen. Což se zrovna u detektivních zápletek dle mého moc nehodí.

Teď bych se však ráda dostala k pozitivům, které i přes mé neskonalé rejpání v knize převažovaly! Autorka má skvělý styl psaní. Jak už jsem zmínila na začátku, příběh je prokládán kapitolami, které jsou psané z pohledu jedné z pohřešovaných dívek. Tyhle části se můžou ze začátku jevit jako nudnější, ale nevzdávejte to! To rozuzlení za to určitě stojí. Celkově je dílo čtivé a svižné. Děj odsýpá, ale zároveň vás udržuje v tom správném napětí, které je v tomto žánru klíčové. Postavy jsou, kromě lehce otravné Josie, velice sympatické a komplexní. Ona vlastně i hrdinka sama o sobě je hodně tajemná a zajímavá, ale mě prostě odrazovaly její negativní charakterové rysy natolik, že jsem si ji nedokázala dostatečně oblíbit. Kniha je propletená spoustou zvratů, intrik a překvapení. Jeden důležitější plot twist jsem trochu čekala, ale i tak byl pojat originálně a rozhodně jsem se u něj nenudila. Zbytek zvratů byla naprostá pecka a žádné zklamání z konce díky bohu nenastalo.

TAK STOJÍ TO ZA TO NEBO NE?
Jednoslovně: Ano. Kniha Mizející dívky byla i přes drobná klopýtnutí fakt bomba. Je sice pravda, že v recenzi převažují negativa, převážně co se hlavní hrdinky týče, ale při celkovém hodnocení chci určitě vyzdvihnout všechna pozitiva, kterých je v knize nespočet. Super styl psaní, svižnost, napětí, skvělé zápletky, komplexní postavy i děj. Ono vlastně i ty negativa berte s rezervou. I přes fakt, že Josie chováním připomíná typ "nejsem jako ostatní holky", si fanynky určitě najde a taky si je i přes moje blbé kecy dávno našla. Takže jo, Josie mi občas pila krev. A někdy to bylo fakt hodně. Ale zároveň se v příběhu její idiocie neprojevovala natolik, že by mě donutila knihu nedočíst.

Stručně řečeno: Příběh fantastický, hlavní hrdinka o něco méně.

Závěrečné hodnocení: 4/5
instagram: @rozaaalie_

Komentáře (0)