Mělo to být hezký

recenze

Jsem uživatel sociální sítě Twitter a je mi tam fajn. Zajímaví lidé, milá setkání a nová přátelství. Je to tam hezký. Navíc jsou tam také uživatelé obdaření talentem literárním. A humorem. Z tvorby několika z nich vznikla koncem roku 2018 jasně žlutá knížka se zajímavou grafikou a dnes poněkud neprůhledným názvem.

Surinam. Co to, do háje, je?

Dle Wikipedie je "Surinam, plným názvem Surinamská republika, přímořský stát v Jižní Americe při pobřeží Atlantského oceánu. Jeho sousedy jsou Brazílie, Francouzská Guyana a Guyana. Téměř polovina obyvatelstva země žije v hlavním městě Paramaribu. Převážnou část vnitrozemí vyplňují pralesy a savany."

Ne. Tudy cesta nevede, i když tam zřejmě lze strávit fajn dovolenou. Možná. Nevím.

Tohle je jiný Suri-nam a ten už na internetu nenajdete, maximálně několik mrtvých odkazů, když jste šikovní. Býval to český online magazín a sdružoval svého času zajímavé osobnosti, s určitostí vím, že ty z české twitterové scény. Ono už toho totiž moc najít zpětně nejde.

Držme se dat. A povězme si o knížce něco blíže i ohledně jejího vydání, ono je to pro recenzi celkem důležité.

Kniha vyšla v listopadu 2018. Na instagramu lze nalézt video z jejího křtu, v komentářích špičkování několika autorů. Normální akce. Jídlo, přátelství. Nebo alespoň kolegialita. Předvánoční čas. Pro vydání knihy to zní jako ideální podmínky.

O přibližně měsíc (možná i dříve) později praskla na jednu z autorek aféra plná lží, podvodů a mnoha nenávratně půjčených peněz. Ještě mnoho lze zpětně dohledat právě na sociální síti Twitter, ale svého času se toho chytila i celostátní média a zmapoval to minimálně jeden bloger. Detaily si najděte v případě zájmu sami, ono není moc o co stát a navíc je to historie, co se pořád opakuje. Někdo nasedne na vlnu solidarity, trochu ji podojí a chce jít dál. Pokračování neznám. Jsou to skoro čtyři léta a jak to se slečnou dopadlo už se mi najít nepovedlo. Ani nevím, jestli to chci vědět.

Suri-nam se mohl také pyšnit v nominaci ankety Křišťálová lupa v roce 2018, svou pozornost měl a nemyslím, že by ji neměl vydřenou. Vydat tedy několik příspěvků v hezky upravené knížečce, kterou můj manžel nazval autobusovou literaturou, mělo velký smysl a zpětně chápu, že to byla jistá událost. Ne malá. Hlavně to mělo být hezký.

A je to hezký?

Je.

Kniha je souborem krátkých příběhů na různá témata i s ohledem na autory samotné. Ti se svěřuji se svými životními peripetiemi. A že jsou různé a většinou hodně zajímavé. Mými favority se staly příspěvky autorky Šílená matka, drtivá většina rodičů se v textech najde a smála jsem se hodně nahlas, stejně jako u příspěvků ironického Jana Švancary, skvělého spisovatele a mnohonásobného otce. Případně Bullmonde a jeho počátky v otcovství. Tam jsem se plně našla i jako matka, což nevím, jestli je dobré, ale jiná už nebudu.

Některé příspěvky jsou smutnější. O cestách po světě a stesku po domově. O vyrůstání s rodiči alkoholiky. O soudech okolí. O vnitřních bojích. Legraci vyvažuje zamyšlení a dohromady to tvoří báječný koktejl pro odpočinek a odreagování. Netřeba čekat více, než zábavu a přesně to dostanete. Svazek si na nic jiného ani nehrál a krátké příběhy i komiksy dokáží dostat z hlavy i těžké myšlenky.

Kvalita textů je vesměs vysoká a je vidět, že autoři nějakou dobu psali a že je to baví. Paradoxně nejmenší kvalitu textů jsem za sebe viděla právě u děvčete, které se nakonec tak neslavně vybarvilo. Pokud říkáte, že nejsem objektivní, máte úplnou pravdu. Nejsem. A taky nejsem cílová skupina jejích myšlenek.

Ale každý má možnost najít si tu to své a na chvíli uprchnout před vlastním životem do životů jiných. Někdy vtipných, jindy ironických a mnohdy vážných. Ale je to hezký útěk a vyplní nejednu cestu hromadnou dopravou.

Jaký byl další osud zúčastněných, nevím. Většina je na twitterové scéně stále a stále jsou opravdu dobří. Dokáží svými myšlenkami a nadhledem rozjasnit den. Proč ze světa zmizel Suri-nam, netuším. Prostě není a jediné co zbylo, je několik mrtvých odkazů, video a jedna žlutá knížka s divným přáním sudiček. Měl to být trhák, snad i byl, to zpětně neposoudím. Nakonec je to hořká připomínka jednoho osudu a velké ostudy.

A zodpovědně mohu prohlásit, že je to naprosto nezasloužené. A pokud se opravdu chcete pobavit, zasmát se i zamyslet, je to jasný knižní tip. Jak mi napsal jeden z autorů. Ta knížka za to nemůže. A i když nevěřím, že by jeden člověk dokázal potopit tolik dobré práce, ze které dílko vzešlo, ta knížka za to vše vinu opravdu nenese.

Tak neváhejte a začtěte se do krátkých příběhů zajímavých lidí v knížce, která odkazuje na jeden zaniklý příběh a jeden smutný příběh. Není to fér. Tak zkuste být fér vy a podejte tomuto svazečku záložku a zkuste být chvíli přáteli. Nevěřím, že to už komukoliv ublíží.

Komentáře (0)