Markus Zusak - Zlodějka knih

recenze

Zlodějka knih (2009) / ChristinT (1325 views)
Markus Zusak - Zlodějka knih
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli bych vůbec s recenzí měla začínat. Vždycky jsem začala a než jsem se nadála, neměla jsem o čem psát… Nakonec mi to však nedalo, abych se o tak úchvatný příběh nepodělila s Vámi a sedla jsem si k tomu a začala spisovat.
Varování na úvod: Nejsem si jistá, jestli prozradím tolik, abych vám vyzradila všechno, co se v knize děje. Prosím, čtěte, jenom pokud opravdu chcete a nevadí, že budu možná prozrazovat více, než byste sami chtěli…



Nejprve začnu tím, jak jsem se vůbec ke knize dostala. Jednu středu jsem seděla na křesle a dívala se, co budou hrát v kině. Původně jsem si plánovala jít na Vampýrskou akademii, ale tam jsem si prohodila termín a tak jsem se dívala po trailerech k filmům a hledala jsem takový, který by mě zaujal… Nakonec tedy, kromě Vampýrské akademie, mě také zaujal název Zlodějka knih, angl. The Book Thief. Synopsi k filmu jsem ani nepročítala tak dopodrobna, jenom jsem si říkala, že se podívám na trailer… A po jeho zhlédnutí jsem si říkala, že si to prostě musím přečíst. Příběh zasazený do období druhé světové války, nacistické Německo… Moje oblíbené téma, i když knížek jsem s ním přečetla málo a filmů viděla jenom pár, ale kotvím i u dokumentů… Ale nebudu odbočovat. Tak jsem si ještě toho večera knihu vyhledala a minulý týden jsem se dala do čtení. A vlastně takhle jsem se poprvé Zlodějkou knih setkala.

Než budu pokračovat ve svém psaní dál, chci Vám ukázat dvě anotace, které jsem objevila ve svém oblíbeném knihkupectví. Nejprve první, která je z roku 2009 - čili první vydání, které má i jiný přebal. Dokonce je to vázaná vazba.
Takže tady je první anotace.

Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru. Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě. Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká. Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit. *

* http://www.bux.cz/knihy/80732-zlodejka-knih**l


A zde druhá. Můžete si je porovnat, pokud budete chtít. Vyšla v roce 2014 jako paperback, jak tomu říkám měkká vazba, druhé vydání.
Světový bestseller pro mladé i dospělé čtenáře. Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.
Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě.
Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká.
Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit. *

* http://www.bux.cz/knihy/156124-zlodejka-knih

Vlastně jsou stejné, ale rozhodla jsem se uveřejnit obě dvě. Byť se od sebe zase tolik neliší. Ale uvedla jsem je z toho důvodu, že mi přišlo dobré, aby tady byly…
Ještě mám něco jako anotaci, ale spíš se jedná o průvodní slovo samotného autora. Je to něco jiného, než poděkování. Bylo to netradiční pojetí začátku knihy…

Začínáme rokem 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce.
Liesel je malá dívka, která žije na malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády odvedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí nepřítomného Führera a krade knihy. Jinak řečeno to obyčejné dětství není: promluví do něj bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád: co by to taky bylo za příběh, kdyby neměl vypravěčku? Nechte se zlákat jejím vyprávěním: účinkuje v něm to děvče, harmonikář, židovský boxer, Němci a zloději. Dozvíte se z něj, že i smrt má srdce. *

* Úvodní slova na knize.

Možná jsem tímhle odstavcem prozradila více, než jsem sama na začátku chtěla, ale přišlo mi důležité jej zmínit.

Kniha se celkově rozděluje na Prolog a deset částí, která má vlastní název a u nichž je napsáno, co se v nich vyskytuje, a Epilog Pro mě ta slova, která se měla objevovat v dané části, znamenala něco jako kapitoly.
Z počátku moje čtení bylo relativně skeptické a moc mě to nebavilo. Říkala jsem si: "Panebože, po čem jsem to zase sáhla…" Vůbec jsem si z počátku nebyla jistá, jestli jsem to pochopila správně, kdo je tím vypravěčem celého příběhu… Ale nakonec jsem se utvrdila v tom, že moc dobře jsem od začátku věděla, kdo je tím vypravěčem a bylo to netradiční… Ovšem nebudu předbíhat.

A vlastně jsem trochu rozebrala celu knihu a proč to natahovat, takže můžu přistoupit k Vlastnímu názoru na celé dílo tohoto australského autora.
Vlastně ani nevím, kde bych začala. Nejlepší to bude od začátku, jenomže je strašně těžké začít od začátku, když jsem ještě tolik plná pocitů. Přiznám se, knížku jsem dočetla dneska ráno o 0:47. Říkala jsem si, že bych si k tomu měla sednout hned a sepsat to, ale v tu chvíli bych nebyla schopná říct ani co se mi pořádně honilo hlavou… Takže tedy pěkně od začátku. Jak jsem už říkala o kousek výš, tak jsem hodně pochybovala o tom, jestli to bude to správné čtení, které jsem si vybrala… S postupem času jsem přecházela slova, stránky a říkala jsem si, že hlavní postavu Liesel mám ráda. Dokonce jsem si zamilovala i jejího pěstounského otce Hanse a vlastně i její mámu Rosu. A postupem času, tedy stránek, myslím, že to bylo okolo dvou sté padesáté stránky, jistá si tím nejsem, že se bojím dočíst knihu do konce. Bála jsem se, že hlavní vypravěčka si opravdu přijde pro Liesel…Bohužel moje nepříjemná předtucha se naplnila ke konci, ale nepředbíhejme. Na knížce obdivuji, že se tam objevují německé výrazy, které jsou následně přeloženy, nebo pokud ne, tak jsou opravdu jednoduché a i méně zdatní němčináři si to dokáží přeložit, ale většina z nich je přeložená, takže nedochází k nějaké komunikační bariéře. Druhá věc, která se mi líbila, byl vypravěč. Tedy vlastně vypravěčka. Je to netypické a naprosto nádherné, když vezmu v úvahu, jak se většina knih točí okolo toho, že jednou je to tak a podruhé jinak, ale nikdo nesáhl po takovém "Extrému" - hledala jsem vhodné slovo, ale žádné mě nenapadlo… Bylo to příjemné a vždy se mi líbilo, jak jsem se spolu s vypravěčkou přenesla trochu dopředu, trochu mi řekla, co se stane anebo mi ukázala někoho jiného, než jenom Liesel…

Mé dočítání začalo, když se ukázalo, 100 stránek do konce. Možná jich bylo víc a já jsem začínala pociťovat palčivé slzy, které se mi draly do očí… A ke konci jsem to četla na jeden nádech, protože tak krásný příběh jsem nemohla odložit a nechat si to na ráno… A u konce jsem plakala jako malá holka. Musím se přiznat, že u knížek moc nebrečím… Většinou sem tam jedna slzička ukápne, ale tohle bylo naprosto vzácné, krásné a já si ani nejsem jistá, jestli jsem zdravá. Po dočtení jsem se snažila v sobě vyznat, ale nějak to nepomohlo… Zanechalo to neskutečnou stopu ve mně samé a jsem ráda, že jsem zrovna po téhle knize sáhla. Nezapomenutelný zážitek a o to víc jsem rozhodnutá ještě zhlédnout film se stejným názvem.

Než ukončím tento článek, chci Vám ukázat trochu z epilogu, co řekla vypravěčka jako svá poslední slova.

POSLEDNÍ VZKAZ OD VAŠÍ VYPRAVĚČKY: Lidi mě děsí. *
* Markus Zusak, Zlodějka knih, stránka 472, vydání první, rok 2009, nakladatelství ARGO

Příběh Zlodějka knih krásně vystihl všechno… Lásku, krutost, přátelství, radosti a strasti… nebyla to jednoduchá doba, ale i v té největší tmě se dalo najít světlo… byť na chvíli, ale dalo. Kdyby se mě někdo zeptal, jaká je moje oblíbená postava, řekla bych, že je to Liesel. Důvod? Myslím, že jej není třeba dodávat. Opravdu tahle kniha na mě zanechala velký dojem, myslím, že bych tomu mohla říkat cejch, jelikož emoce, které jsem měla po přečtení této knihy, byly obrovské… Je zvláštní, že v ulici s názvem Himmelstrabe, se událo to, o čem byste ani neřekly, že by se to mohlo stát, že? Vždyť to byla Nebeská ulice, v překladu, tak proč i ona musela pocítit krutost té doby? Bohužel na tohle se nedá najít odpověď…
Vyjmenování hlavních postav:

- samozřejmě, že tam bylo možná i více hlavních postav, ale tyto byly opravdu pro mě nejdůležitější.
Liesel Memingerová
Hans Hubermann
Rosa Hubermannová
Rudy Steiner
Max
Vypravěčka
Ilsa Hermannová - starostova žena

Oblíbená slova: (v příběhu jsou tato slova potom použita jako naše "vole", "ty voe" apod. Není to tak, že by se ponižovalo tímto způsobem…)

Saumensch pak slouží ke kárání, peskování či prostě ponižování žen. Saukerl je určeno mužům. Arschloch je blbec, ale tohle slovo mezi pohlavími nerozlišuje. Prostě jen je.

Komentáře (0)

kniha Zlodějka knih recenze