Mám ráda pana Kaplana

recenze

Pan Kaplan má stále třídu rád (1995) / karolina0346

Je to už pár měsíců, co mi o Rostenovi a jeho knihách mamka povídala. ,, Mohlo by se ti to líbit, když jsi taková lingvistka." Já jsem nadšeně přikyvovala. Hraní se slovy? To je snad přímo pro mne. ,,Ale bavilo by tě to, možná je toho hodně..." mamka měla obavy, já ji přesvědčovala, že na světě není vhodnějšího čtenáře.

Pana Kaplana jsem čekala pod stromečkem. Nebyl tam. (Nebudu si ovšem stěžovat, Zibura je taky vhodný materiál.) Musela jsem počkat do narozenin.

Kniha zrovna neoplývá příběhem. Důležitější jsou zde různé přebrety. Pohybujeme se totiž mezi cizinci snažícími se naučit jazyk. Děj se odehrává ve třídě, kde se pan učitel Parkhill snaží každý večer vzdělávat své dospělé žáky. Někteří jsou úspěšní, jiným to příliš nejde.

Nejvýraznějším žákem je pan Kaplan. Jeho chyby nemají konkurenci. Pan Kaplan překypuje sebevědomím, jeho nekonečné chybování mu vůbec nečiní starosti, protože i tak ,,pokrokuje" (především v oblasti výslovnosti).

Své chyby umí často tak dobře obhájit, až je pro pana učitele i čtenáře knihy těžké stát si za svým - vysvětlení mívá totiž tak jasnou logiku, až se zdá, že se mýlí všichni kromě pana Kaplana.

Perličky samozřejmě pocházejí i od jiných žáků. Učit se ,,na stará kolena" cizí jazyk holt vůbec není jednoduché.

Knihu doporučuji všem, kdo znají český jazyk a mají správný smysl pro humor. (Kritické komentáře na databázi knih mě fakt znepokojují.) Já jsem byla četbou naprosto nadšena! O smích vůbec nebyla nouze...

Obdivuji pana překladatele za vynikající zpracování. Vlastně by se snad ani nemělo mluvit o překladu! Vždyť on se spíš je inspiroval a vytvořil knihu vlastní. Angličtina a čeština fungují úplně jinak.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---