Magie na francouzském dvoře

recenze

Okouzlená (2020) / Kikina182
Magie na francouzském dvoře
Camille zemřeli rodiče a je tak jediná, kdo se může postarat o svou mladší naivní sestru Sophii a neustále opilého staršího bratra Alaina závislého na hazardních hrách. Jako jediná z nich se totiž naučila kouzlit a tak umí bezcenné kusy kovu přeměnit na mince. Alespoň na tak dlouhou dobu, aby stihla nakoupit vše, co potřebuje a ztratit se v davu.

Jenže brzy už to není dost. Drobné podvody nestačí, když je Alain připraví o všechno a Camille tak musí přijít na to, jak zaplatit za nájem a jídlo, aby přežili. Otevírá se před ní tedy další druh magie. S její pomocí se dostane ke dvoru Ludvíka XVI. Magie však není jediná intrika, kterou Camille spřádá a které musí čelit.

Útěchou od chvílí strávených na dvoře mezi hýřící šlechtou, pro kterou Camille nemá pochopení je Lazare. Mladík, se kterým se Camille seznámila, když se marně snažil přistát se svým balónem. Ten jí uprostřed vší té falše dává naději, že svět přeci jen není zkažený a je na něm i něco dobrého.

Příběh je napsán v er-formě a rozhodně se nečte špatně. Gita Treleacová bohužel nemá styl psaní, který by okamžitě dokázal vtáhnout do děje, ale zároveň se člověk u čtení nenudí a není konfrontován s něčím nesrozumitelným.

Jedinou výjimkou tvoří francouzské výrazy, které jsou v knize hojně využívané. Popravdě vůbec netuším, proč jsou v knize použité. Příběh se sice odehrává ve Francii, ale jelikož to není důvod toho, aby byla kniha psaná ve francouzštině, není to ani důvod k tomu, aby tam byly použité francouzské výrazy.

Nejvíc mi ale vadí způsob, jak jsou vysvětleny. V knize je sice jasně napsáno, co který případ znamená, ale až na konci knihy. Tam jsou výrazy abecedně seřazeny a nikde není ani odkaz na stránku. Slovníček je sice skvělý, ale v tomhle případě jsem snad strávila víc času tím, že jsem otáčela sem a tam, abych zjistila, co který výraz znamená než čtením knihy.

Dějově se mi příběh moc líbí. Přijde mi, že jsem tam viděla náznak inspirace Popelkou, ale to jen opravdu okrajově. Celkově je to originální příběh, který krásně snoubí historii a magii. Bohužel je v knize pár věcí, kvůli kterým není příběh tak skvělý, jak by mohl být.

První potíž je právě v té magii. Přijde mi, že v knize není dostatečně vysvětleno, jak vlastně funguje. Nepotřebuji nějaké velké popisy, ostatně ta záhadnost na magii ji tvoří tak magickou. Ale v téhle knize jako kdyby neměla vlastní příběh, prostě se tam z ničeho nic objevila.

Mnohem větší problém mám ale se zpracováním příběhů. Autorka se v knize často opakuje. V knize je hodně scén, které jsou skoro stejné, ale jsou roztroušeny po celém příběhu. Knize podle mě vůbec nic nepřináší a naopak dělají příběh nepřehledným. Obzvlášť, když u většiny scén autorka krouží mnohdy několik stránek, než se vůbec dostane k něčemu, co má pro ten příběh smysl.

Nejsem nadšená ani z postav. V zájmu příběhu se autorka snažila popsat postavy tak, aby se s nimi dalo v rámci příběhu manipulovat, když bude odhalovat jejich pravou povahu. Jenže ve skutečnosti se jí bohužel povedlo to, že se mi hodně postav pletlo a já tak byla akorát zmatená, kdo v knize právě vystupuje.

Je ale pravdou, že u některých postav jednala docela přímočaře, takže se jí povedlo zachytit jejich povahu i její proměnu bez toho, aby utrpěla jejich individualita. Ale bohužel se jednalo opravdu jen o ty nejhlavnější postavy.

Z Enchantée mám docela rozporuplné pocity. Moc se mi líbí celý příběh, ale zpracování je podle mě dost podprůměrné. Ale dějově je podle mě opravdu skvělá a moc se mi líbí i to, že ačkoli je to první díl ze série, tak může díky konci fungovat i jako samostatná kniha. Jsem opravdu ráda, že jsem si ji přečetla, ale za mě je to spíše průměrná kniha.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Okouzlená recenze