Konečně ten konec
recenze
Království popela (2019) / Dorothea
Kdybych nebyla takový puntičkář, pravděpodobně bych si ji nekoupila, ale NUTNĚ jsem potřebovala mít tu sérii v knihovně kompletní. Ne, že by to nebylo čtivý, ale už jsem najela na trochu jiný koncept knih a young adult už začal být otřepaný. Nicméně jsem ji koupila a zklamaná jsem nebyla, vždyť je léto a co jiného se dá dělat při těch dlouhých horkých dnech, kdy vyleháváte na zahradě a zrovna nemáte chuť filozofovat nad Saint-Exupérym (ten je dělaný pro ostatní roční období, nejlépe v kavárně :D). Jestli kniha měla hloubku, tak jsem se ji nesnažila ani hledat, koneckonců nejsem mikrolog, ale zalíbení jsem v hlavních hrdinech našla, taky aby ne, když jsou tak dokonalý a krásní a chyby, kterých se dopouštějí jsou jen malá uprdnutí, to aby se neřeklo. Přesto se mi zdálo, že těch hrdinů je nějak moc. Co si rozhodně v budoucnosti nebudu pamatovat jsou jména, u kterých jsem si občas připadala jako při učení na maturitu v dějepisu, kdy jsem si snažila zapamatovat římské císaře, kteří se za chvilku začali plést s jmény provincií. Finálně jsem se sebou spokojená, že jsem konečně mohla uzavřít tuhle etapu a ani nelituji těch pár tisícovek, které jsem dohromady za ty knihy dala, svůj účel splnily. (Trochu omylem jsem i před lety koupila Dvůr trnů a růží a tu sérii jsem taky zkompletovala, ale jen tak trochu mě zajímá, jestli se mi to nezdálo a opravdu se tam na naprosto niterný moment mihli ti dva hlavní hrdinové, jejichž jména jsem dávno zapomněla?)