Kdo najde Cestu za štěstím?

recenze

Josephine „Josie“ Saint-Martinová pochází z rodiny žen, které jsou údajně prokleté láskou. S matkou se uplynulých pět let neustále stěhovaly, ale teď se vrací do rodného města Beauty, aby převzaly rodinné knihkupectví. A na povrch začne vyplouvat minulost... včetně jejího kamaráda z dětství Luckyho Karrase, ze kterého se stal problémový rebel.

Josie má plán, jak se osvobodit od matky, která ji neustále tahá z místa na místo, věčně není k zastižení a furt neúspěšně randí. Doufá, že v Beauty vydrží dost dlouho, aby dokončila střední školu, získala fotografickou stáž v místním časopise, a tím zapůsobila na svého otce, slavného fotografa Henryho Zabku. Chce se totiž k němu po maturitě odstěhovat a učit se od něj. Jenže v Beauty ji nečeká zrovna vřelé přivítání. Neustále ji pronásleduje minulost její matky „divošky Winony“ a lidé o nich šíří pomluvy. A Lucky taky není ten kluk, kterého znala – je z něj místní průšvihář, který údajně spí s každou holkou a minimálně jednu z nich přivedl do jiného stavu. Josie se bude muset vyrovnat s minulostí své rodiny a přijít na to, kde se skrývá pravda.

Jenn Bennettová píše velmi čtivě a chytlavě. Navíc dokáže do knih zakomponovat typická klišé z young adult contemporary, která ale v jejím podání jako klišé nepůsobí. Třeba typické klišé bad boye, který má ve skutečnosti srdce ze zlata, zpracovala překvapivě uvěřitelně. Cesta za štěstím je o tom, jaké představy a domněnky si vytváříme, a také o komunikaci, nebo spíš o tom, co udělá s vaším životem neschopnost upřímně si promluvit. Celkově knihy od Jenn Bennetové působí příjemně civilně navzdory tomu, že do nich zakomponovává vcelku dramatické (na můj vkus někdy až moc) prvky. Jak to autorka dělá, mi zůstává záhadou.

Nicméně bych ocenila, kdyby víc rozepsala ostatní ženy z Josiiny rodiny, protože takhle jejich chování nedává moc smysl (v normálním životě naše chování často nedává smysl, ale v beletrii by to přeci jen chtělo trochu vysvětlit). Takhle ty zvraty a odhalení v závěru působí zbytečně „nahonem“.

Od Jenn Bennetové u nás vyšly knihy Kudy ke hvězdám, kterou jsem zatím nečetla, a Na jedné vlně, což je vtipná oddechovka, která se mi moc líbila. Já jsem se u Cesty za štěstím nechala zlákat nádhernou obálku evokující letní západ slunce, takže jsem se domnívala, že podobně jako u Na jedné vlně dostanu vtipnou romantiku. Nicméně trochu jsem se přepočítala, protože Cesta za štěstím drnká na vážnější strunu. Můj problém s Cestou za štěstím vlastně spočívá jen v tom, že jsem měla chuť na správně roztomilou romantiku, což jsem tak úplně nedostala.

Takže pokud chcete příjemnou, ale nepřeslazenou romanci, která hraje spíš na tu dramatičtější notu, tak si k Cestě za štěstím přidejte jednu hvězdičku a směle se do ní pusťte. Jenn Bennetová totiž umí napsat skvělou, čtivou, pořád ještě oddychovou, ale ne plytkou young adult romanci. A pokud máte náladu na něco vtipnějšího, tak sáhněte po její předchozí knize Na jedné vlně. Ta se mi líbila víc, ale já prostě dávám přednost těm vtipným romantickým příběhům.

Komentáře (0)