Kde tě máme, Laro Jean?

recenze P.S. Stále Tě miluju (2016)

Kde tě máme, Laro Jean?
Pamatujete si ještě na dopisy, které Lara Jean rozeslala? Dostává další odpověď, od Johna Ambrose McClarena. Blonďatého kluka, kterého na základce všichni milovali a byl jedna ruka s Peterem. Lara Jean skládá dohromady starou partu, ale vrací se jí tím vzpomínky, které v ní vzbuzují pochybnosti. Miluje vůbec Petera?

Lara Jean a její rodina jsou kouzelnější než v předchozím dílu, ale stačí to k tomu, aby byla kniha hodnocená kladně? Kitty je ještě akčnější a roztomilejší než předtím, její osobnost se rozvíjí a spřádá plány na získání nové maminky. Margot se se svými sestrami opět sbližuje a jejich vztah se stává silnějším, než kdy předtím. A Lara Jean? Možná tomu nebudete chtít uvěřit, ale myslím, že přestává jednat nelogicky a naopak zmoudřela.

Mezi dějem první a druhé knihy je zhruba týden mezera, proto nečekejte žádný skok na svatbu. Lara Jean se dostává do problémů, milostných problémů, a jako každý teenager znejistí. Myslím, že je tam krásně popsané to, jak taková první velká láska vypadá. Chvíli si myslíte, že je to ten pravý a ve chvíli další o tom pochybujete. Může to být ten pravý? Na scénu se dostává nová skvělá postava, John Ambrose McClaren a je to vážně fešák.

Jenny Han se netají tím, že své postavy píše tak, aby měla každá něco do sebe a nebylo předem jasné, jak to dopadne a přesně tak to bylo i tady. Vzhledem k tomu, že má Lara Jean ještě jeden další díl, není úplně jasné, jestli se přece jenom nedá dohromady s někým jiným. A to se mi na tom strašně líbí. Někdy se u knih stává, že od začátku víte, které postavy spolu skončí, ale tady ne, jenom si je můžete favorizovat.

Autorka nezabrušuje do nepěkných témat, které teenagery sužují, proto si dovolím označit Laru Jean za odpočinkové čtení. Neřeší se tu nic složitého, nebude vám po dočtení úzko a ani vás to nedojme natolik, abyste brečeli. Řekla bych, že jako vánoční dárek nebo obecně jako sváteční čtení je Lara Jean jako dělaná.

Knihu doplňují věty, se kterými se spousta z nás dokáže ztotožnit. Ať už jsou laděné optimisticky nebo pesimisticky. Jako příklad vám tu jeden uvedu:
"Lidé přicházejí a odcházejí. Chvíli pro nás znamenají všchno a pak jednoho dne jsou najednou jako nic."
Kromě toho jsou tu navíc zábavné momenty, náhody a postavy, které byly vytvořené snad právě pro pobavení čtenáře. Nejkomičtější postavou je asi Kitty, která ať provede cokoliv, vždycky je to velké a zábavné.

Jediné, co bych tomuhle dílu vytkla je to, že se probíralo 300 stran to stejné a mohla se víc rozebírat stará parta Lary Jean. Vůbec by mi to nevadilo, jelikož takhle to bylo pořád stejné, i když v žádném případě nudné. Knihu jsem přečetla během tří dní a doporučila bych ji mladším čtenářům kolem patnácti let. Babičku tahle kniha pod stromečkem nepotěší.

Poki z archivnik.blogspot.cz

autor: PokiCz · 05.12.2017 v 17:31 · přečteno 425x

Komentáře (0)