Každý si nakonec musí pomoci sám ;-)

recenze

Andreu znám dlouho a vždy jsem ji oceňoval jako vysoce racionální a analytickou osobnost. O to větší překvapení pro mě bylo, když na mě přes sociální síť přišla zpráva, že dopisuje knihu…Upřímně, protože jsem věděl, že se jí zrovna nedaří nejlépe, čekal jsem nějakou esoterickou změť s tím, že nás zachrání všemocný Vesmír, o to více, když se kniha jmenuje Slunce života. Nic, ale dal jsem tomu šanci, knihu si objednal a… hodně rychle přečetl.
Kniha je napsána ve velice poutavém stylu a kdo za začte, tak jí má za dva tři dny za sebou… V knize se dozvídáme příběhy dvou mladých žen, z nichž každá je ve svých úspěších do určité míry obětí vlastního nízkého sebevědomí a potřebou dostávat od ostatních potvrzení, že takto je to správně, aniž by si to probraly i se svým vlastním Já. A to až do doby, kdy spadne klec a obě se dostanou tam, kde nechtěly být. Člověk stále v knize čeká ty dobré konce, ale konce jsou tam takové, no lidské, s tím, že po konci knihy to ještě může dopadnout i špatně.
Je to Andreina prvotina (doufám, že ne poslednina), takže asi v knize najdeme nějaké drobnosti. Některé příběhy vypadají malinko uměle a vyvářejí snad až na efekt nafouklé hyperboly, ale to se těžko posuzuje. Není moc jasné, co vyšlo z pera života a co je autorská licence. Nicméně za mě palec nahoru, myslím, že čtenáři kniha lehce přinutí si vlastní život prohlédnout a podívat se, jestli žije opravdu tak, jak chce sám.

Komentáře (0)