Kapitánova dcera

recenze

Janey kdysi žila pohodlný život, ale po smrti svých rodičů a sourozenců je nucena postarat se sama o sebe. Stává se služebnou u vlivné rodiny, což pro ni není vůbec lehké vzhledem k tomu, že se k ní ostatní služebnictvo na panství nechová hezky. Dokáže si však získat přízeň paní domu a díky kráse a své vzdělanosti v ní najde zalíbení i její syn James. Je tu však ještě jeden muž, který je jí okouzlen, farmář Daniel, který nemá zrovna dobrou pověst. Dokáže si mezi nimi vybrat?

Stejně jako u předchozí autorčiny knihy jsem neměla nejmenší problém se začíst. Příběh krásně plyne, ale zároveň v něm nechybí dostatek popisů, které krásně vybarvují příběh, ale zároveň vytváří skvělou atmosféru.

Příběh je hezký a oddechový, ale v mnoha věcech mi připomínal Popelku, takže kvůli tomu občas vyzníval naivně a určitým událostem jsem příliš nevěřila. Na druhou stranu se mi moc líbilo, že v knize celou dobu nešlo o to, kterého ze dvou pánů si Janey vybere a docela brzy v tom bylo jasno, přičemž vývoj jejich vztahu byl takový pozvolný a moc se mi líbil. Navíc nechybělo ani koření v podobě menšího dramatu.

Postavy byly skvěle popsané a stejně jako v předchozí knize šla autorka docela do hloubky a neměla jsem tak nejmenší problém se do jednotlivých postav vžít a porozumět jejich motivaci. Navíc na mě na rozdíl od minulé knihy všechny postavy, které měly působit sympaticky, tak opravdu působily, což je něco, čeho jsem se před čtením knihy hodně obávala.

Pouta osudu se mi rozhodně líbila víc než autorčina kniha Pro čest a lásku, ale pořád to ještě není na pět hvězdiček. Sice je to příjemná oddechovka, která má zároveň i jistou hloubku a nechybí pár překvapivých momentů, ale zároveň je v popelkovském stylu docela naivní, což osobně příliš nemusím.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.

Komentáře (0)