Jihočeské rendez-vous

recenze

Jak snadno si lze v letním parnu oddychnout. Stačí k tomu třeba detektivní povídky od Ladislava Berana. Písecký spisovatel čerpá ze své praxe u policie, což je při čtení velmi znát. Jaké to ale bylo tentokrát?

Stejně jak je napsáno v anotaci knihy, nová galerka už dávno nemá ten glanc, což naprosto potvrzuji. Nejenže se mi jednotlivé charaktery, které autor načrtl, nelíbily, ale dokonce jsem si k většině z nich vybudoval určitý odpor. A to nemluvím jen o záporných hrdinech, ale především o hlavních vyšetřujících. Vlastně nelze ani říci, jestli je tu určité rozdělení na klaďasy a záporáky, postavy mi totiž přijdou černobílé. Takový svět kolem nás možná je, ale v knize by to mohlo být tedy markantnější, pokud to byl účel.

Mrzí mě, že kniha postrádá i nějakou hlavní dějovou linii, která by mohla být klidně uvedena i nějakou delší povídkou. Bohužel ani příběh podle názvu knihy není zrovna dlouhý a bohužel ani záživný. Potvrdilo se mi, že Beran umí dobře popisovat činy – především každodenní policejní administrativu – a posouvat tak děj dopředu, schází v tom ale určitá akce a dobře propracovaná přímá řeč postav.

Pozitivní na třiatřicáté knize jsou ale jednotlivé případy, kterých najdeme opravdu mnoho. Je libo lup, vražda, znásilnění,…o tom všem se dočtete, abyste si mohli představit, co se v Písku a jeho okolí kdy stalo. Dokonce jsem neměl nic ani proti tomu, že kniha mapuje období před rokem 1989, po Sametové revoluci i současnost.

*
Pokud má někdo zkreslenou představu o tom, že policie žije pouze pokutami na silnicích a zločinem, je na zatraceně velkém omylu. Policisté jsou taky jen lidi, takže mají spoustu svých starostí a radostí, mají své přednosti, ale i chyby, občas se, bohužel, některým podaří uklouznout i mimo zákon. Mají spoustu neřestí, jako je alkohol, víno, ženy a zpěv. Naštěstí je mezi nimi i spousta takových, kteří mají svoji práci rádi a nehledí na čas a už vůbec ne na to, co za to kápne. Pravda je, že na partu svých podřízených si šéf písecké kriminálky kapitán Karas nemohl stěžovat a mohl se na ni kdykoliv spolehnout. Po pravdě řečeno, taky mezi nimi nebyli žádní andílci.
*

Ačkoliv v Rendez-vous s vrahem byl nějaký ten humor a líbily se mi dosti případy krátce po revoluci, kdy se do republiky dostaly drogy, prostituce, automaty atd., kniha mě nezaujala. Bohužel. Chybělo mi tam nějaké to napětí a pořádné charaktery, které by připoutaly čtenáře. Snad někdy…příště.

Komentáře (0)