Jak chutná naděje

recenze

Adéla, Sandra a Edita jsou každá jiná, přesto jsou si v mnohém podobné. Adéla se musí starat o sourozence, protože její matka pije. Sandra žila v Austrálii, a proto vyčnívá z davu. Edita se pere s nízkým sebevědomím a nešťastnou láskou. Pomůže jim přátelství zachránit to, co nedokážou dát do pořádku ani dospělí?

Jak chutná naděje je kniha z pera české autorky. Kniha je primárně pro mladé čtenářky a číst ji v době dospívání, bylo by to perfektní čtení pro mě. Teď když můj věk přesáhl trojku na začátku věku, tak musím říct, že mě příběh zasáhl daleko více. V tak krátkém příběhu se totiž skrývá tolik vážných témat, že mi z toho bylo často dost úzko. Na druhou stranu velmi oceňuji, jak se se situacemi popraly tak mladé dívky.

Adéla - takové dětství, jako si prožila ona by nemělo mít žádné dítě. Natož, aby jí dětství skončilo v nějakých dvanácti letech.

Romantické linky, ano je jich tam více jsou takové předvídatelné svým způsobem, na druhou stranu jsou pěkné a daly se očekávat, že to takto dopadne. Za mě to ale není zklamání, protože bych si to jinak ani nedovedla představit.

Nejvíc sympatická ze všech dívek mi byla asi Adéla, protože jsem s ní v hodně věcech měla mnoho společného tak vím, jak se musela cítit, co si musela vytrpět, byť u mě to nebylo až takové, ale člověk tu dívku lépe pochopí, dokáže se do ní vžít.

Myslím si, že by se tato kniha měla dostat do podvědomí více lidí. A proto vám ji rozhodně doporučuji!

Komentáře (0)