Intriky na královském dvoře

recenze

Prokletá krev (2019) / Kikina182
Intriky na královském dvoře
Ve Francii nikdy neproběhla revoluce, a tak se právě chystá korunovace Ludvíka XXIV. Půlka Francie, která je šlechtického původu, je nadšená z blíží se události. Ovšem ta druhá není nadšená ze samotné monarchie, tak jak by mohla být nadšená z korunovace?

Angie je v této zemi něco jako vzácným exponátem. Její matka je šlechtična a její otec je z prostého lidu. Obyčejní lidé jí nemají v lásce proto, že patří ke šlechtě a šlechta ji zase moc nemusí, protože není tak úplně urozená. Ovšem Angie je to všechno jedno. Je šťastná ve svém obyčejném životě se svými přáteli Cleménce a Mattem.

Jenže všechno se změní, když se Angie někdo pokusí zabít v metru a ona jen o vlásek unikne. Dozví se, že je označená a s největší pravděpodobností bude do týdne mrtvá. Hodlá zjistit, kdo ji označil a především proč. A tak, když se zčista jasna ukáže její matka, která ji zve na ples, aby mohla být představena u dvora, přijímá. Angie z toho sice není zrovna nadšená, ale pokud si chce zachránit život, je to její největší naděje.

Prokletá krev způsobila na internetu opravdu pozdvižení. Byla vychvalována do nebes a označena za „Selekci s upíry.“ Série Selekce se mi líbila a literatura s upíry patří mezi mé oblíbené, takže šance, že si tuhle knihu nepřečtu, byla v podstatě nulová. I kdyby neměla žádnou propagaci, tak si jsem jistá, že bych se k ní nakonec stejně dostala. Jak jsou někde upíři, tak neváhám a čtu.

Autorka knihu napsala v er- formě, což je jen logické vzhledem k tomu, že se nedrží dějové linie jen kolem jedné postavy, ale k mnohem většímu množství. V podstatě si ani nejsem jistá, kolik jich nakonec bylo, ale minimálně pět. Spíše víc.

Sám o sobě autorčin styl psaní není vůbec špatný, ale není to ten, který dokáže čtenáře vtáhnout do děje tak, že se v něm úplně ztratí. Ale rozhodně se opravdu dobře čte a neobsahuje nudné pasáže trvající několik odstavců.

Nápad této knihy se mi zalíbil už předtím, než jsem začala číst. Když jsem se do knihy pustila, zjistila jsem, že celý ten koncept je ještě mnohem složitější a originálnější, než bylo v rámci propagace odhaleno. Musím autorku opravdu obdivovat za to, jak zajímavý a jedinečný nápad vymyslela. V dnešní době je to už opravdu vzácnost, obzvlášť když se jedná o literaturu, kde vystupují upíři.

Bohužel samotné zpracování zas až tak úžasné není. Už samotný začátek, zhruba prvních sto stran, my přišel docela dost zamotaný. Což mělo podle mě na svědomí velké množství postav, které se v příběhu zjevily v podstatě z ničeho nic a rovnou se začal vyprávět jejich příběh.

Když jsem si ujasnila, kdo je kdo, tak jsem se v knize orientovala trochu lépe. Jenže pořád mě kniha nechytla tolik, jak jsem očekávala. Je úžasné, když má příběh víc vrstev, ale v tomto případě bych řekla, že to autorka trochu přehnala.

V podstatě se v knize odehrávalo zároveň několik příběhů a nebyl tam ani jediný náznak, že by to spolu nějak souvisela. A pak najednou bum. Na posledních, odhadem asi padesáti, stranách se všechno najednou pospojovalo v jeden celek a začalo to dávat smysl.

Jenže v tomto případě to do sebe nezapadlo krásně jako puzzle, ale spíš to zapůsobilo jako extravagantní a přehnaný ohňostroj a všechno to najednou působilo nějak uměle, nesprávně. A to rozhodně není pocit, který by si měl člověk po dočtení knihy odnést.

Nešlo však jen o samotnou dějovou linii, ale i některé scény byly docela nešikovně napsané, zmatené. Asi třikrát se mi stalo, že jsem si přečetla nějakou část, klidně i několik stran dlouhou, a pak jsem si uvědomila, že v podstatě nevím, co se tam stalo. A to i když jsem si to přečetla znovu a znovu. Takhle matoucí scénky jsem už vážně dlouhou dobu neviděla.

Nevím, jestli to bylo složitostí děje, ale musím autorce zatleskat, protože mě ani ve snu nenapadlo o čem v té knize ve skutečnosti jde. A to do knihy dala autorka dost očividné vodítko, které se neustále opakovalo. Ale prostě se mi to nespojilo. Za to má autorka opravdu velký obdiv, i když si popravdě nejsem jistá, jestli se jí to skutečně povedlo tak dobře napsat nebo jestli je to vedlejší účinek až příliš složitého děje.

Postavy se autorce rozhodně povedly. Možná je to i tím, že kniha nebyla pouze z pohledu Angie, a tak většina postav dostala nějaký prostor, kde byly popsány jejich nejhlubší myšlenky a pocity. Ale bez problému jsem si dokázala udělat o každé jedné postavě obrázek, o tom, jaká je a jaký je její život. A tak je i dost snadné si některé zamilovat a jiné znelíbit.

Z Prokleté krve mám opravdu rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi celý ten námět opravdu moc líbil, ale to zpracování mě docela dost zklamalo. Myslím, že kniha mohla být mnohem lepší. Kdyby autorka ještě trochu zapřemýšlela rozpracovala knihu a třeba z ní i vznikly dvě, všechno by šlo mnohem pomaleji a nevypadalo by to zas až tak uměle. Musím ale uznat, že byly i chvíle, kdy mě autorka doopravdy potěšila.

Je opravdu těžké říct, jestli bych knihu doporučila. Zbytek světa je z téhle knihy naprosto unesený a já si myslela, že také budu, ale bohužel se tak nestalo. A podle konce bych navíc řekla, že je možné, že bude druhý díl z čehož jsem ještě víc v rozpacích než ze samotné knihy.

Je to skutečně zajímavý a originální kniha, která má hodně společného s upíry a v podstatě nic nemá společného se Selekcí. Pokud si chcete přečíst další upírskou knihu, která je bez debat originální, tak Prokletá krev asi není špatná volba. Ale doporučuji nepouštět se do ní s přehnaně vysokými očekáváními. Pak vás bude moc překvapit jen příjemně.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Prokletá krev recenze