Hutný a pestrý erotický nářez
recenze
Bezejmenná touha (2024)
/ filmokniholik
Honza Vojtíšek mě už několikrát přesvědčil o svém literárním umu na poli hororu, ať už se jedná o povídky nebo jeho románový debut Kazatel. O to víc jsem se těšil na Bezejmennou touhu.
V ní střídavě sledujeme pět dějových linek, ve kterých se seznamujeme se (nejen sexuálním) životem charakterů a s jejich touhami.
Na knize nemůžu neocenit především (pro Honzu typický) květnatý jazyk plný trefných metafor a originálních přirovnání a pojmenování pro nejrůznější části lidského těla a popisy vnitřních prožitků, aniž by působily směšně nebo trapně - právě naopak.
Sexuální praktiky jsou co do četnosti dost rozmanité, a při četbě jsem neměl pocit, že by se erotické pasáže opakovaly, protože jsem pořád objevoval něco nového (stejně jako některé postavy).
Rozhodně si taky vážím toho, že Honza nenapsal ani Hollywood, ani porno. Postavy jsou zarostlé, zpocené, ne vždy mají perfektní postavu, často jim není dopřáno pohodlí a taky nedosahují vyvrcholení zároveň. Nezapomíná se ani na osud tělesných šťáv utřených do peřin nebo oblečení.
Zadní část knihy zmiňuje psychologii postav. Ta je navzdory častým sexuálním scénám opravdu přítomná, a jednotlivé charaktery proto nepůsobí jako prázdné schránky, které se od sebe liší jen vzhledem, věkem a pohlavím - každá z nich má své pocity a podrobně popsané motivace.
Co mě však překvapilo nejvíce, je fakt, že mi ve dvou případech přirostly postavy k srdci natolik, že jsem po dočtení cítil skoro až nostalgický smutek, že už je konec. Jestli jsem něco takového čekal u žánrovky, pak rozhodně ne u erotiky.
Kniha je také protkána popkulturními odkazy na hudbu, film i literaturu. Někde jsem se chytal, někde ne, každopádně mě to potěšilo a můj playlist nyní nově obsahuje skladbu Stage 2. U závěrečného pomrknutí na jednoho jihočeského autora jsem se pak nemohl neusmát.
Román je bichlička, takže srážet body za sem tam se vyskytující překlep (nebo v jednom případě překřtění jména hlavní postavy z Lukeše na Kubeše) by byla hloupost. Trochu mi však v případě jedné dějové linky chyběla na konci jedna kapitolka navíc, protože pro mě příběh trochu postrádal "doklepnutí" - to ale není nic závažného.
Zato linka s Matějem Broučkem svou atmosférou a také menším počtem kapitol v porovnání s ostatními působila v mých očích trochu nadbytečně, celkový dojem však rozhodně nekazí.
Sup Rematisovy ilustrace jsou dost osobité a buď se vám budou líbit nebo ne. Mně osobně nevadily (už jen proto, že jeho styl znám) a představovaly fajn zpestření.
Nadšený jsem ale z minimalistické obálky. Vím, že Honza má rád růžovou a konkrétně tato pastelová rozhodně rozsvítí mou knihovničku plnou pochmurně tmavých nářezů z Golden Dogu.
Verdikt:
Jednoznačně jedna z nejlepších knih, kterou Golden Dog vydal. Má spád, atmosféru a krásný jazyk, je pestrá, nenudí, umí rajcnout a v závěru taky trochu dojmout.
To se mi u knihy dlouho nestalo, pokud vůbec...
Bezejmenná touha
Honza Vojtíšek
Honza Vojtíšek v nové knize vynechal horor, a tak zůstalo jen porno. Spisovateli erotických thrillerů Pavlovi se naskytne příležitost nechat projevit svou dominantní stránku. Postaršímu majiteli stavební firmy, který už hodil f... více
