Hory jsou tvrdé, ale krásné

recenze

CEJCH

Zdeněk Šmíd


Je s podivem, že kniha se může jevit zprvu nezáživná a lehce nepříjemná a nakonec se z ní vyklube příjemný a poutavý příběh.

Kniha Cejch Zdeňka Šmída nás přivádí do Krušných Hor. Představuje nám několik místních horalských rodin a z nich nejvíce rodinu Schmelzerů a Vogelů. Tyto dvě rodiny se spolu jednoduše nesnesou a jednotlivá příkoří na sebe nenechají dlouho čekat. Navíc se s rodinami táhnou jako jakýsi stín prokletí. A tak první smrt nebo dlouhodobé zranění pošramotí už tak napnuté vztahy.

Časově se příběh v knize pohybuje snad už od dob prvního osídlení a to až po období komunismu. Všechny rodiny v okolí Bachu si prochází svými strastmi, ztrátami a láskami. Na všechny dopadá tvrdé kladivo událostí. Ať už se jedná o první nebo druhou světovou válku, kdy muži odchází bojovat za věci jiných a mnoho z nich se nevrátí. Nebo mezidobí krizí či nástup komunismu. Zároveň prožívají svá šťastná období rozkvětu při zakládání státu, či období víry v lepší zítřky, které sice přijdou, ale ruku v ruce se smutkem a hrůzou v závěsu.
Kniha sleduje osudy hrdinů vcelku chronologicky a tak se nám některé hlavní postavy zdrží v knize déle, jako třeba Jacob Schmelzer či jeho dcera Hildegarda, a některé jsou spíše epizodní. A tak se setkáváme s postavami, které nám přirostou k srdci, s postavami, které budeme většinu času nenávidět a mnoho z nich nás bude provázet většinu knihy.

Bohužel jsem se ke knize po většinu času stavěl skepticky. V knize úplně chybí přímá řeč, což příběhu ubírá na živosti jednotlivých postav. Zároveň je styl psaní místy dost chaotický, kdy do příběhu vstoupí etapa dějin, se kterou nemá dějová linka v tu chvíli vůbec nic do činění a nakonec je vše završeno metaforickou úvahou o životě a smrti. Takové úvahy jsou dost časté, hodně filozofické. Dost překvapivý obrat.
Od samého začátku Vám kniha představí horaly jako omezené, skoro až nemyslící tvory. Ano, toto je další úskalí, které čtenářovi může ze začátku vadit. Lidé jsou v horách omezení. Moc se s ničím nemažou a každého hned vraždí nebo mrzačí. A o kousek dál vedou úvahy v úrovni filozofů. Čtenář se může dostat do lehce nekomfortní situace, kdy mu kniha nebo postavy v ní jsou proti srsti.
Na druhou stranu, hory jsou drsné, hory neodpouští. V horách se nežije, v horách se přežívá. A negativní pocit se v průběhu čtení vytrácí a člověk si uvědomí, že víra v boha, úvahy o bytí či nebytí a že přímost horalů je vlastně zcela racionální. A to i vzhledem k situacím, kterými si postavy musí v průběhu příběhu projít.

Kniha není lehké čtení na sobotní večer. Ale pokud s ní vydržíte a obětujete trochu času a pochopení, odmění Vás nádherným příběhem o lásce, zradě, pochopení a odpuštění a to vše na pozadí krásných a zároveň drsných Krušných hor.

Autor recenze: Marek Sedláček

Komentáře (0)