Finské podivno tváří v tvář smrti
recenze
Vysněná smrt (2021)
/ Veka01
„Když už si můžeme vybírat zubní pastu ze šestatřiceti různých značek, nebyla by vlastně nehoráznost, kdybychom nedostali možnost zvolit si také vlastní chvíli odchodu, jeho místo a způsob?“ – Leena Krohn, Vysněná smrt
„Vysněná smrt: protože vy za to stojíte,“ aneb smrt jako produkt. Tímto ústředním tématem se zabývá kniha Vysněná smrt, další vlaštovka stále se rozrůstajícího finského podivna, která ke konci minulého roku v překladu Emy C. Stašové doletěla do Česka.
Všudypřítomná tíseň
Už ze začátku provází čtenáře jakási nepopsatelná tíseň pramenící z mistrně popsaného dystopického světa, kde se lidský život snížil na hodnotu obchodovatelné komodity. Na jednu stranu smrt přestává být strašákem, o kterém se mluví až ve chvíli, když člověku dýchá za krkem – zároveň však život už nic neznamená, je jako zboží, které můžeme reklamovat, když nám neslouží. Asistovanou sebevraždu zde navíc vyhledávají převážně lidé zdraví (psychicky i fyzicky), které život akorát omrzel. O sebevraždu žádají i takoví, kteří se na vrcholu svých životních sil bojí stárnutí a nemocí do takové míry, že raději volí dobrovolný odchod ze života ještě předtím, než se vůbec přiblíží jeho konci. V Krohnové pojetí se tak zcela převrací západní „ideál“ eutanázie jako úlevy od bolesti nebo utrpení z nemohoucnosti. I otrlejší, liberálně smýšlející čtenář se tudíž musí zamyslet – a nejspíše vzápětí otřást.
Spisovatelka (skrze překladatelku) píše velmi bohatým jazykem, plným barvitých popisů a krásných přirovnání, čtenář tak není ochuzen ani o vystižení vysněné eutanázie jakožto „krásné smrti v ovzduší morálního souhlasu“, nechybí ani mistrná práce s oxymóry.
Společnost, kterou Leena Krohnová vystihuje, se kromě hledání věčného života (pokud o něj daný jedinec má zrovna zájem) „baví“ i stále brutálnějším a naturalističtějším uměním. Na televizní obrazovce nebo divadelních prknech jsou znásilňovány ženy a mladé dívky, ponižováni staří a hendikepovaní lidé nebo se na nich odehrávají hromadné soulože – Krohnová jako by tak čtenáři podsouvala ideu, že civilizace, která ztratí úctu ke smrti, ztratí zároveň úctu k čemukoliv. Zavládá anarchie, a to kromě té myšlenkové i anarchie celospolečenská.
Život versus smrt, spánek versus bdění
Knize je kromě motivu rozpadu vlastní i motiv neustálých kontrastů. Hlavní hrdinka, anestezioložka Lucia, je osamělá žena pracující na dvou místech zároveň: ve firmě Vysněná smrt míchá lidem podle jejich chuti smrtelně jedovaté koktejly, naopak v takzvané Mrazírně připravuje své klienty na pobyt v prostředí, ve kterém jejich těla přežijí dlouhá století. Tímto způsobem se touží dočkat doby, kdy lidstvo zcela přemůže smrt a lidé budou žít navždy. Sama Lucia trpí těžkou nespavostí, během nocí si tak čte deníkové zápisky svého prapředka, které jsou zároveň detailními popisy jeho nočního snění. Dějem knihy provází i několik dalších postav: mimo jiné i dospívající outsider Kassuo či muž středního věku Totti, jemuž život znepříjemňují podivné hlasy v jeho vlastní hlavě. Postavy knihy jsou vyobrazeny maximálně přesvědčivě, třebaže všechny dohromady pokrývají široké spektrum jak věkové, tak osobnostní.
Další z velkých kontrastů, či spíše paradoxů vyobrazených v knize je počínající epidemie choroby nazvané bludná staroba. Tato nemoc se stala jedním z mála strašáků moderní společnosti – není proti ní lék a člověka během několika málo týdnů změní ze zdravého a mladého v nemocného, ubohého starce.
Čmelák jako padající hvězda naděje
Kniha se dotýká mnoha témat a otázek, na které ani naše, ani dystopická knižní společnost nezná odpovědi. Psaní Leeny Krohnové s prvky magického realismu se totiž věnuje i takovým tématům, jako jsou smysl života a jeho absurdita nebo život v konzumní společnosti přesycené reklamou – a jak si v tom všem udržet zdravý rozum a nadhled. Jako znamení dějem prolétá (a to doslova) i podivný úkaz ve formě světélkujícího čmeláka.
Kniha Vysněná smrt Leeny Krohnové by se velmi dobře dala přirovnat právě k tomuto čmelákovi, který zdobí i její (adekvátně „podivnou“ a tajemnou) obálku z dílny Michala Puhače. Její přečtení zabere i pomalejšímu čtenáři maximálně několik odpolední – dojem, který zanechá, však nepochybně zůstane delší. Stejně jako bleskové setkání hlavních hrdinů s tajemným čmelákem.
Autorka recenze: Tereza Čechová, Skandinávský dům
Leena Krohnová: Vysněná smrt. Přel. Ema C. Stašová. Dokořán, Praha, 2021.
„Vysněná smrt: protože vy za to stojíte,“ aneb smrt jako produkt. Tímto ústředním tématem se zabývá kniha Vysněná smrt, další vlaštovka stále se rozrůstajícího finského podivna, která ke konci minulého roku v překladu Emy C. Stašové doletěla do Česka.
Všudypřítomná tíseň
Už ze začátku provází čtenáře jakási nepopsatelná tíseň pramenící z mistrně popsaného dystopického světa, kde se lidský život snížil na hodnotu obchodovatelné komodity. Na jednu stranu smrt přestává být strašákem, o kterém se mluví až ve chvíli, když člověku dýchá za krkem – zároveň však život už nic neznamená, je jako zboží, které můžeme reklamovat, když nám neslouží. Asistovanou sebevraždu zde navíc vyhledávají převážně lidé zdraví (psychicky i fyzicky), které život akorát omrzel. O sebevraždu žádají i takoví, kteří se na vrcholu svých životních sil bojí stárnutí a nemocí do takové míry, že raději volí dobrovolný odchod ze života ještě předtím, než se vůbec přiblíží jeho konci. V Krohnové pojetí se tak zcela převrací západní „ideál“ eutanázie jako úlevy od bolesti nebo utrpení z nemohoucnosti. I otrlejší, liberálně smýšlející čtenář se tudíž musí zamyslet – a nejspíše vzápětí otřást.
Spisovatelka (skrze překladatelku) píše velmi bohatým jazykem, plným barvitých popisů a krásných přirovnání, čtenář tak není ochuzen ani o vystižení vysněné eutanázie jakožto „krásné smrti v ovzduší morálního souhlasu“, nechybí ani mistrná práce s oxymóry.
Společnost, kterou Leena Krohnová vystihuje, se kromě hledání věčného života (pokud o něj daný jedinec má zrovna zájem) „baví“ i stále brutálnějším a naturalističtějším uměním. Na televizní obrazovce nebo divadelních prknech jsou znásilňovány ženy a mladé dívky, ponižováni staří a hendikepovaní lidé nebo se na nich odehrávají hromadné soulože – Krohnová jako by tak čtenáři podsouvala ideu, že civilizace, která ztratí úctu ke smrti, ztratí zároveň úctu k čemukoliv. Zavládá anarchie, a to kromě té myšlenkové i anarchie celospolečenská.
Život versus smrt, spánek versus bdění
Knize je kromě motivu rozpadu vlastní i motiv neustálých kontrastů. Hlavní hrdinka, anestezioložka Lucia, je osamělá žena pracující na dvou místech zároveň: ve firmě Vysněná smrt míchá lidem podle jejich chuti smrtelně jedovaté koktejly, naopak v takzvané Mrazírně připravuje své klienty na pobyt v prostředí, ve kterém jejich těla přežijí dlouhá století. Tímto způsobem se touží dočkat doby, kdy lidstvo zcela přemůže smrt a lidé budou žít navždy. Sama Lucia trpí těžkou nespavostí, během nocí si tak čte deníkové zápisky svého prapředka, které jsou zároveň detailními popisy jeho nočního snění. Dějem knihy provází i několik dalších postav: mimo jiné i dospívající outsider Kassuo či muž středního věku Totti, jemuž život znepříjemňují podivné hlasy v jeho vlastní hlavě. Postavy knihy jsou vyobrazeny maximálně přesvědčivě, třebaže všechny dohromady pokrývají široké spektrum jak věkové, tak osobnostní.
Další z velkých kontrastů, či spíše paradoxů vyobrazených v knize je počínající epidemie choroby nazvané bludná staroba. Tato nemoc se stala jedním z mála strašáků moderní společnosti – není proti ní lék a člověka během několika málo týdnů změní ze zdravého a mladého v nemocného, ubohého starce.
Čmelák jako padající hvězda naděje
Kniha se dotýká mnoha témat a otázek, na které ani naše, ani dystopická knižní společnost nezná odpovědi. Psaní Leeny Krohnové s prvky magického realismu se totiž věnuje i takovým tématům, jako jsou smysl života a jeho absurdita nebo život v konzumní společnosti přesycené reklamou – a jak si v tom všem udržet zdravý rozum a nadhled. Jako znamení dějem prolétá (a to doslova) i podivný úkaz ve formě světélkujícího čmeláka.
Kniha Vysněná smrt Leeny Krohnové by se velmi dobře dala přirovnat právě k tomuto čmelákovi, který zdobí i její (adekvátně „podivnou“ a tajemnou) obálku z dílny Michala Puhače. Její přečtení zabere i pomalejšímu čtenáři maximálně několik odpolední – dojem, který zanechá, však nepochybně zůstane delší. Stejně jako bleskové setkání hlavních hrdinů s tajemným čmelákem.
Autorka recenze: Tereza Čechová, Skandinávský dům
Leena Krohnová: Vysněná smrt. Přel. Ema C. Stašová. Dokořán, Praha, 2021.
