Drákula, pán upírů

recenze

Drákula. Knižní klasika od Brama Stokera (poprvé vydaná roku 1897), kterou zná snad každý. A pokud nezná hraběte přímo z této tištěné podoby, pak určitě alespoň z té filmové. Drákula je kniha, která poprvé beletrizuje staleté pověsti a legendy o upírech, které se v různých podobách nachází v historii snad každé kultury. Hrabě z rodu Drákulů se tak stává jednou z nejznámějších fiktivních postav, které kdy spatří světlo světa, a následně ovlivní mnoho umělců a autorů, ať už knižních, filmových, tak i herních či divadelních. A to až dodnes.
Pro současného čtenáře nebude kniha působit nijak strašidelně, i když je řazena mezi horory. Může však oslovit svou viktoriánskou atmosférou kloubící prvky romantismu a plíživého tajemného mystéria. Příběh nás zavede jak na prokletý hrad v Transylvánii, tak i do malebného městečka Whitby v Anglii, či do samotného Londýna. Zde všude se budou naši odvážní hrdinové v čele se samotným doktorem Van Helsingem snažit všemi dostupnými prostředky porazit pradávné zlo. Čeká nás vyšetřování, odhalování a pronásledování, vše ve jménu víry v Boha a lásky k bližnímu. Kniha má velice pomalé tempo, které v první třetině buduje atmosféru, ve druhé seznamuje s neblahým vlivem hraběte, a v poslední nás vysílá na lov tohoto ztělesnění bezbožnosti.
Celé dobrodružství je podané formou různých dopisů, deníkových zápisů či fonografických záznamů, vypravěče zde nehledejte. Nahlédněte tedy do stránek Miny a Jonathana Harkerovým, Dr. Sewardovi, či Lordu Godalmingovi, a vydejte se na výpravu za záchranou lidstva. Jen upozorňuji, výprava to nemusí být pro každého.

Komentáře (0)