Dokážete si představit, že by z atmosféry zmizel veškerý kyslík?

recenze

„Nikdo nebude jen tak ubližovat Maude Blueový!“ zaječí a znovu zaútočí. Uhnu před jejíma rukama, které se mi sápou po krku, a uniknu na druhý konec pokoje. To ode mě ale byla hloupost, jsem ještě dál od dveří než předtím. „Chci pryč z týhle výstavní chatrče. Dej mi svůj přenosnej kyslík,“ kráká jak vrána. „Nech mě na pokoji, ty ježibabo! Nech mě na pokoji!“ křičím. – Dech, str. 84 –

Po sérii Monument 14, jsem měla náladu na další dystopii a kniha Dech s překrásnou obálkou pro mě byla výborná volba. Je vidět, že Sarah Crossan jako bývalá učitelka na střední škole této věkové kategorii výborně rozumí, protože postavy působily opravdu přirozeně.

Honba za svobodou
Když lidstvo začalo vymírat na nedostatek vzduchu, vědci společnosti Dech vymysleli způsob přežití pro vybrané osoby. Skleněná kapsule měla fungovat jako prozatímní řešení, než se podaří na Zemi obnovit atmosféru. Momentálně se mimo kapsuli stále žít nedá, na planetě Zemi už nezbyly žádné stromy, které by kyslík vyráběly a nové se nedaří vypěstovat. Jako jediná možnost, jak vyjít z bezpečí kapsule do „Divočiny“, je kyslíková nádrž, bez níž dojde k udušení. V kapsuli se dělí život na tři zóny - první zóna jsou prémiové, na společenském žebříčku jsou nejvýše, druhou zónu obývají stevardi, kteří jsou strážci pořádku a v poslední třetí zóně žijí pomocní pracovníci neboli „póvl“. Každý musí povinně platit daň za spotřebovaný kyslík a jen prémiové si mohou dovolit hrát fotbal, tančit, nebo mít více dětí. Ministerstvo je s tímto uspořádáním velmi spokojené a vysokou daní, kterou obyvatelé platí za kyslík, si plní vlastní kapsy. Proč by tedy mělo být v jejich zájmu, aby lidé z kapsulí odešli? Naštěstí tu je stále ještě Odboj, který se snaží na ziskuchtivé ministerstvo upozornit. A jak to tedy je vlastně s těmi stromy?

Kniha Dech je dystopické sci-fi, které Vás nutí, jako většina dystopií, zamyslet se nad tím, kam se lidstvo dostalo. Určitě si nikdo nedokáže představit takové omezení, jako je nedostatek kyslíku. Přitom si katastrofu v knize lidstvo přivodilo samo a myslím, že v dnešní době, kdy se neustále řeší znečištěné ovzduší a jeho vliv na globální oteplování, je příběh velmi trefný a aktuální. Kniha je psaná v první osobě pohledem tří hlavních postav. Quinn je prémius, který se nad nikým nepovyšuje, ale na druhou stranu si nedokáže představit, že někdo žije hůř než on, o to strmější je jeho pád z výšin na zem. Bea žije ve třetí zóně se svými rodiči, kterým hrozí, že se upracují k smrti. Ona se snaží být ve škole nejlepší, aby se stala „prémijkou“ a tím rodičům zajistila lepší zbytek jejich života. Je hodná, možná až moc a všemu kolem společnosti Dech bezmezně věří. Alina je členkou Odboje, krade sazenice a posílá je do hlavního sídla Odboje. Většinu času maskuje, jak je citlivá a snaží se neukazovat své slabosti. Všechny hlavní postavy jsem měla ráda, ale každého kvůli něčemu jinému. Každá z postav totiž byla originál s dokonale propracovaným charakterem. Díky střídání pohledů má čtenář možnost vidět různé situace z několika úhlů a krátké kapitoly přidávají knize na čtivosti. Než se hlavní postavy dopátrají pravdy, musí zdolat spoustu překážek a odhalí i několik záhad. Určitě se u čtení nudit nebudete.

Kniha Dech se mi moc líbila, autorce se podařilo vytvořit zajímavý svět se svými vlastními zákony. Díky tomu se kniha stala něčím jiným oproti ostatním dystopiím. Určitě knihu doporučuji a 12. listopadu by měl vyjít u nakladatelství Baronet druhý díl s názvem Vzdor.

Komentáře (0)