Děti ze stanice Zoo

recenze

Celý příběh se točí okolo mladičké Christiane, která vypráví svůj životní příběh. Jedná se vlastně o naprosto syrovou výpověď feťačky a o její cestě k drogám.
Zároveň má kniha mnohem hlubší význam. Hned na začátku mě Christiane seznámila s její rodinou, především s otcem, který si svou zlost vybíjel právě na ní a její mladší sestře. Už v útlém dětství byla tedy zahnána do kouta a později ve škole chtěla být respektována, možná proto aby nemusela znovu čelit takovému ponižování a zklamání jako od otce. Chtěla někam patřit, doma si přišla nechtěná. Tímto se dostala do společnosti lidí, kteří kouřili hašiš, líbilo se jí, že jsou pořád klidní a nikoho neponižují. Kdo jí to může mít za zlé? Pak už jí ale hašiš a prášky nestačí k útěku před realitou a příběh nabírá na obrátkách a Christiane se dostává až k "háčku". Přicházejí typické výmluvy a ujišťování sama sebe: "Jen jednou".."Nikdy na tom nebudu závislá"..
Lži. Pak už jde všechno z kopce. Christiane poznává temnou stránku drog, každý den schánění peněz na další šlehnutí, nové výmluvy, ale také první absťák a pokusy přestat.
Kniha změnila můj pohled na drogy a narkomany. Zjistila jsem, že droga se dá sehnat prakticky kdekoliv, pochopila jsem závislost na droze, dokonce i to, že překonáním fyzické závislosti to nekončí. Christiane mi také ukázala úplné dno, na kterém narkomani obvykle končívají. Poznala jsem úplně jiný svět, svět pro mě tak vzdálený a zároveň neuvěřitelně blízký - svět drog.

Komentáře (0)