Den můj každý byl pouhý sen

recenze

Jednou ano, dvakrát ne (2014) / KS-Jerryn (306 views)
Den můj každý byl pouhý sen
Autorka: Cylin Busbyová
Nakladatelství: Albatros media - CooBoo
Rok vydání: 2014
Rok vydání originálu: 2012
Počet stran: 248

Anotace: West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediný způsob, jak se se může dorozumívat s okolím, je mrkání: Jednou znamená ano, dvakrát ne. West je naprosto zoufalý a neustále ho pronásledují děsivé noční můry. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Ta mu pomáhá s uzdravováním, informuje ho o všem důležitém a je jeho největší oporou. Ovšem co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A můžou se oba ještě někdy vrátit do normálního života? Skvělý román o lásce, ztrátě a o tom, co je v životě opravdu důležité.

Obálka?

Tonoucí dívka jistě zaujme, poukazuje na tragický konec, kterému jistě předchází tragický příběh. Už jen toto by dokázalo přilákat zvědavce jako jsem já. K tomu to tmavé pozadí se světelnými body, skoro to vypadá, jako kdyby se slečna netopila, ale vznášela se někde ve vesmíru. Odmyslíme si divně zkroucenou ruku a máme na světě úžasnou obálku říkající: Kup si mě!
První slovo, které mi přišlo na mysl, když jsem tuto obálku zahlédla, bylo: Mysteriózní.
Mysteriózní v jistém směru příběh je, ale podle mě obálka nevystihuje tak úplně děj.

Názor?

Ačkoli je toto autorčino dílo prvotinou pro dospělé, tak mohu říct, že je zdařené a originální. Na toto téma jsem snad ještě nic nečetla, a tudíž má u mě autorka velké, bezvýznamné plus. Je to citlivé téma a autorka si jistě musela něco načíst.

West se nám probouzí v nemocnici pořádně zmatený a zjišťuje, že se může dorozumívat jen mrkáním. Nebýt jeho super sousedky Olivie, myslím, že by se zhroutil. Není se koneckonců čemu divit. Postupně se sbližují a West se začíná uzdravovat. Myslel si, že svým uzdravením Olivii více pomůže. Tu pomoc, kterou jí poskytl, však nemyslel.
Myslím, že na tomhle námětu se mohla autorka více vyřádit, více rozepsat. Krok po kroku, jak se West učí nejzákladnější činnosti, by mi osobně přišlo zajímavější, než rozumování s Olivií. Přičemž Olivia mi nebyla moc sympatická.

Nicméně zhruba v polovině knihy jsem doslova zírala s otevřenou pusou. Takový zvrat jsem nečekala, ale věděla jsem, že něco mi na té Olivii nehraje. No, více podrobností prozradit nemůžu, protože si to musíte přečíst sami.

Ke konci jsem byla mírně zklamaná, čekala jsem nějaké setkání, nějakou grandiózní tečku na závěr. Ale tu tečku si můžeme představit sami, jelikož konec je otevřený.

A co se týče jazyka, tak žádný problém jsem neměla.



Postavy?

Už jsem se zmínila, že Olivia mi nepadla zrovna do oka. Jednoduše řečeno mi přišla svým chováním velmi zvláštní. Přijít k někomu, kdo se před chvílí probral z kómatu, a říct mu, že je ochrnutý a nemůže vůbec nic, mi přijde infantilní. A celkově s jejím chováním jsem měla problémy.
Westova bývalá přítelkyně, mi taky bubnovala na nervy. West je skoro ochrnutý a ona má problémy za ním chodit, protože je toho na ni moc.
Opačný pól je Westova máma, ta za ním chodila každou volnou chvilku a přehnaně se o něj starala.

Nejvíc se mi snad zalíbil Westův kamarád Mike. Byl akční a podporoval Westa za každou cenu. I když měl menší problémy s autoritami. To se dá odpustit. :)

A nesmím zapomenout na ústřední postavu. West. Nebyl to typický adolescent, připadal mi už zezačátku takový rozumný a chytrý. Přesto se autorce povedlo vystihnout změnu, jakou prodělal. Řekla bych, že se z něho stal předčasně rozvážný, přemýšlivý, mladý muž. Vezme-li se v potaz, co si prožil, tak je to pochopitelné.



Shrnutí a hodnocení?

Po přečtení anotace jsem od této knihy očekávala hodně, takže teď jsem trochu zklamaná. Kdybych ovšem neměla žádná očekávání, tak budu nadšená. Není to náročná četba, vybízí ovšem k zamyšlení, co je a není opravdu důležité v životě.
První kniha za tento rok, co mě dokázala svým vývojem tak překvapit a ještě jednou originalita se má oceňovat. Takže suma sumárum... Moje hodnocení je 65%.

Komentáře (0)

kniha Jednou ano, dvakrát ne recenze