Čtenářský deník: Jan Drnek - Maxmilián Námořník (Naše Vojsko 2020)

recenze

Námořník (2020) / Redfearn
Čtenářský deník: Jan Drnek -  Maxmilián Námořník (Naše Vojsko 2020)
Jak by všechno vypadalo a bylo, kdyby se stalo.......
Tohle je základní kámen historické mystifikace, knihy Maxmilián Námořník. První díl trilogie začíná smutně, tedy úspěšným atentátem na mladého císaře Františka Josefa. Z vídeňského dvora zavolají jeho mladšího bratra Maxe a ten se ujme vlády nad rakouskou monarchií. A od té chvíle se vám před očima začne rozvíjet příběh, z velké části postavený na skutečných historických faktech a datech.
Nový císař jde na věc poněkud jinak, zcela jinak, než jeho bratr. Určitě poznáte, že tím kdo vede jeho kroky k revitalizaci Rakouské říše není nikdo jiný, než právě autor, přestrojený za více postav. Nejvíc asi za knížete Metternicha. A vede nového císaře tak, jak by podle Jana Drnka Rakousko mohlo vypadat, kdyby v Evropě nezvítězil mamon kapitálu nad dlouhá století zavedeným řádem.
Během prvního dílu se z Maxmiliána stane, takřka přes noc, rozumný hospodář, diplomat s ohromným přehledem o situaci ve světě a výborný vojenský taktik. Prostě jednoznačně superhrdina své doby. A to i v manželské posteli, kdy místo třeštidla Alžběty pojme za manželku její starší sestru Helenu. Sissi se úplně svobodně zamiluje do uherského zeměpána Andrássyho a Maďaři jsou tím pádem taky v naprosté pohodě.
Kromě nového složení své vlády (zde je krásné souvětí o tom, jak Maxmilián pozná, že před ním stojí nebezpečný diletant, bohužel čelní představitel obrany státu) se nový císař pouští do nebezpečné hry o nová území. Využije k tomu Krymské války mezi Ruskem a Tureckem, kterému pomáhá hlavně Francie s Anglií. A zákulisními hrami se mu podaří dovést tuto vojnu k divné remíze a novým kusem zeměkoule pro Rakousko. Počet mrtvých a zraněných zůstal stejný. Na straně naší monarchie ztráty: NIKDO. Pokud vás zajímá vojenská tématika, tak také najdete v knize podrobný přehled o složení armád, nových zbraních a také vojevůdcích.
Ve většině Maxmiliánových rozhodnutích promítá Drnek svůj pohled na svět. Pohled který není vůbec marný a dá se s ním ztotožnit i pro dnešní dobu. Pro příklad o svobodě tisku: "A především, v každém listu musí být jasně otištěno, kdo tento list VLASTNÍ A FINANCUJE." (Toto najdete na straně 318 a v těchto časech jsem se nad tím hodně zamyslel.)
Osobně se mě autor trošku dotkl na straně 265, kdy v roce 1854 nechá ze středy na čtvrtek 31.srpna přespat Maxmiliána v Terstu na zámku Miramare. Císař tam samozřejmě přenocovat mohl, ale ve vojenském stanu na skalnatém útesu s překrásným výhledem na Golfo di Trieste a Jaderské moře. Ve skutečnosti byla stavba zahájena v roce 1856. Ale co je pár let proti fantazii. Prakticky nic. A lidé bez fantazie a snů jsou o dost ochuzeni. Kniha se čte pěkně plynule, nutí k přemýšlení a jsem rád, že vyšla. Začínám číst druhý díl: Maxmilián Válka nanečisto. Docela mě totiž zajímá, samozřejmě ne víc než další císařovy kroky, jak bude pokračovat výchova šestiletého T.G.M. na hodonínském panství. Budou s Maxmiliánovým synem Františkem Josefem kamarádi? Nechám se překvapit. Děkuji panu Drnkovi za toto dílo. Bavím se a učím zároveň.

Komentáře (0)

kniha Námořník recenze