Co se stane na Panství zášti a lásky?

recenze

Jules Emberová zjistila, že je prastarým Alchymistou. Jenže už prožila jedenáct ze svých životů a nic si z nich nepamatuje. Zbývá jí jen poslední život a s ním taky poslední příležitost porazit dávnou a mocnou nepřítelkyni Čarodějku, Caro, která se celá staletí maskovala jako služebná semperské královny. Jenže Caro ji ve všech předchozích jedenácti životech zabila… Dokáže tentokrát vyhrát Alchymista?

Jules nemá nic ze svých schopností ani vzpomínky Alchymisty, takže zbývá jediné řešení. Pokud chce porazit Caro, musí si vzpomenout aspoň na část svých předchozích životů a zjistit, jestli se v nich náhodou neskrývá nápověda, jak Caro zabít. Naštěstí má po svém boku Liama Gerlinga, který celý svůj dosavadní život zasvětil studium o Alchymistovi…

Přemýšlela jsem, co na Everless – Panství zášti a lásky pochválit. Určitě obálku, která je jednoduše krásná. A také konec, tedy ve smyslu, jak to všechno dopadlo, byl uspokojivý. Bohužel bylo absolutně neuspokojivé, jak se Sara Hollandová k tomu konci dostala.

K prvnímu dílu s názvem Everless – Panství krve a kovu jsem měla výhrady. Byl čtivý, celý ten systém magie založený na kovokrvi, která prodlužuje život a zároveň funguje jako platidlo, byl nápaditý a nevšední. Panství krve a kovu navíc obsahovalo množství zajímavých a podařených zvratů. Bohužel vystavění příběhu bylo dost nešťastné, takže děj neměl spád a u těch zvratů se nekonal žádný „wow moment“. Celkově autorka nedokázala využít potenciálu, který takhle kniha měla.

Panství zášti a lásky taky nemusela být špatná kniha. Odkrývání vzpomínek Jules na předchozí životy, na pravdu o jejím nepřátelství s Čarodějkou Caro, Liam Gerling, kterého celou dobu považovala za nepřítele, ale teď zjišťuje, že k němu možná cítí i něco víc… Bohužel nic z toho nedokázala Sara Hollandová využít. A tím myslím jako vůbec.

Sara Hollandová posouvá děj dopředu jen pomocí neuvěřitelných nelogičností až blbostí a Jules se chová v naprosté většině případů nesmyslně až hystericky. Vedlejší postavy jsou jen načrtnuté. Potenciál Liama Gerlinga, bad boye, co není tak úplně špatný, vůbec nevyužila, Ina se tu skoro neobjevuje a celé té sesterské záležitosti mezi ní a Jules tu není věnován žádný prostor. Ani ta romantika nefunguje, protože Jules najednou zjistí: Ha, jsem zamilovaná. A ten konec? Všechno vyřešeno asi tak za pět minut, když měla Caro být nejmocnější osobou v celém království a Jules neudělala pro získání a ovládnutí svých schopností Alchymisty absolutně nic? Za mě tohle prostě ne-e.

Když to řeknu, nebo spíš napíšu, bez obalu, tak mám ošklivý pocit, že to Sara Hollandová prachsprostě odflákla, případně při psaní ani na okamžik nepoužila mozek. Jinak nechápu, jak je možné napsat tak nesmyslnou knihu. Přiznám se, že už dlouho jsem u žádné knihy necítila takovou frustraci z toho, jak je to celé nelogické a prostě blbé.

Takže pokud chcete vědět, jak to s Alchymistou a Čarodějkou bylo a dopadlo, tak si Panství zášti a lásky přečtete, ale pokud jste se do prvního dílu nepustili, tak tuhle sérii s klidem můžete minout. Jak říkám, první díl měl svoje chyby, které ale spíš spočívaly v nevyužitém potenciálu a určitě povrchnosti, druhý díl je za mě ale škoda papíru. A to mě mrzí o to víc, že jsem se na něj vážně těšila.

Čas je zbraň. Jen ona ví, jak ji použít. Závěrečný díl série. Jules Emberová je na útěku z panství Everless. Byla obviněna z vraždy královny i Roana a na její hlavu je vypsaná odměna. Pronásleduje ji i skutečná vražedkyně, Čarodě... více

Komentáře (0)