Co říkám na: Vlaštovka v bublině od Markéty Lukáškové

recenze

Píše se rok 2045 a Bára se pomalu, ale jistě vytrácí. Její dcera Magda tak nějak počítá s tím, že už brzy nebude mezi živými, takže rozprodá veškerý její majetek. Jenže pak doktoři přijdou s novou experimentální léčbou, díky které se Báře začnou vracet vzpomínky. Den po dni se znovu stává sama sebou. S návratem do života jí přichází otázka, kde je její manžel Petr? Co se stalo, že není po jejím boku?

S Vlaštovkou v bublině uzavírá Markéta Lukášková příběh Báry Valentové, se kterou se čtenáři mohli seznámit už v její prvotině Losos v kaluži a krátce se s ní setkali i v románu Panda v nesnázích. Jednotlivé příběhy tedy jsou dostatečně oddělené, abyste mohli knihy číst nezávisle na sobě, ovšem v případě, že knihy budete číst v pořadí vydání, získáte komplexnější příběh a ucelenější pohled na jednotlivé postavy.

Navíc skrze to budete moci sledovat i spisovatelský vývoj samotné autorky. Markéta Lukášková je totiž s každou další knihou vyspělejší a do jisté míry i vážnější. Losos v kaluži ve vás zanechá dojem příjemné jednohubky, kdežto Vlaštovka v bublině vás nutí už hlouběji uvažovat o tom, jaký svět nás v budoucnu čeká, v jakých vztazích se ocitáme a proč či jak moc velké sklony máme dělat chyby stejné jako naši rodiče.

Přestože slečna Lukášková píše vlastně o běžných strastech lidského života, daří se jí umě pracovat s příběhem tak, že skvěle dokáže čtenáře udržovat v napětí. Podá mu ve správnou chvíli jen takový dostatek informací, aby mohl spekulovat, co se bude dít dál, ale zároveň ihned nevěděl, co přesně se stane.

K tomu se váže i to, že největší předností autorky je schopnost napsat vskutku věrohodné postavy. Je neuvěřitelně snadné se vžít do jejich kůže, skutečně máte pocit, že dýchají vlastním životem. Mají své nedostatky a chyby, nejsou perfektní. Zároveň ale vidíte, že jsou postavy schopné jisté sebereflexe, díky které se dál rozvíjí, nezakrní.

Fascinujícím bonusem Vlaštovky v bublině je pohled na Českou republiku 25 let v budoucnosti. I když jsem se zrovna tohoto detailu z počátku obávala, nakonec jsem byla příjemně překvapená, jak věrohodnou variantu autorka představila. Místy jsem měla dojem, že je její představa až prorocká. Avšak to zjistíme až za pár let.

Doufám ale, že za tu dobu budu mít šanci si přečíst celou řadu knih od slečny Lukáškové. Po Vlaštovce v bublině se pro mě bez debat stává autorkou, kterou stojí za to bedlivě sledovat.

Hodnotím 85% a za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)