Co když ježek potřebuje obejmout?

recenze

Jednoho dne si ježek uvědomí, že potřebuje obejmout. Prosí o to zvířata z okolí, jenže jedno po druhém se vymlouvá, že nemůže. Ježek nechápe, proč to nejde, dokud se nepotká s lišákem, který mu to konečně vysvětlí. Ježek má přece pichlavé bodlinky, copak to neví? Opravdu – neví. A neví ani to, co s tím má dělat. Naštěstí má lišák, který není tak docela lišák, ale Fíla v převleku, spoustu nápadů, jak pomoct. Jenže objímací soutěž, objímací stroj ani objímání v ochranném obleku není to správné objetí. Spolu objevují, proč vlastně potřebujeme obejmout, proč potřebujeme někoho – ale ne leckoho – nablízku.
Naším kamarádem se může stát i někdo, u koho bychom to na první pohled vůbec neřekli, to je velké téma příběhu slovinské autorky Jany Bauer. Spisovatelka a překladatelka vystudovala dramaturgii v Lublani, stala se redaktorkou a později šéfredaktorkou časopisu Sodobnost. Napsala řadu knížek pro děti a mládež a věnuje se podpoře čtenářství nejmladších generací. Její práce získala různá ocenění, kniha Jak vystrašit strašidlo byla zařazena do výběrového katalogu The White Ravens, knížka Jak obejmout ježka, která vyšla v originále v roce 2021, byla oceněna Zlatou hruškou, kterou ve Slovinsku získávají kvalitní tituly pro děti a mládež. Z originálu Kako objeti ježa přeložil knihu pro české čtenáře Kamil Valšík.
Podobu ježkovi, Fílovi a celému lesu dal slovinský ilustrátor Peter Škerl. Velmi aktivní tvůrce ilustroval desítky knih a nezůstává pouze u ilustrací, zajímá se také o kreslený film nebo o divadlo, jak loutkové, tak hrané. Byl několikrát nominovaný na cenu ALMA (Astrid Lindgren Memorial Award) a HCCA (Hans Christian Andersen Award), získal Cenu Kristiny Brenkové za původní slovinskou obrázkovou knihu nebo Plaketu Hinka Smrekara.
Ilustrace Petera Škerla jsou jemné, snové i zábavné. Zatímco klučík Fíla je v převleku lišáka, zvířátka nosí lidské oblečení, svetry, kalhoty a kšandy... Příběh se odehrává ve světě na pomezí fantastického a toho, který dobře známe, protože v něm žijeme. A občas v něm zkrátka potřebujeme obejmout.

Komentáře (0)