Čarodějnice, která odmítla vzplát

recenze

O čarodějnici, která se nenechala upálit (2019) / Kikina182
Čarodějnice, která odmítla vzplát
Po přečtení první básnické sbírky od Amandy Lovelace O Princezně, která se zachránila sama jsem byla z její poezie doopravdy nadšená, jelikož se jednalo o tu nejlepší moderní poezii, kterou jsem do té doby četla. Tahle autorka je podle mě doopravdy talentovaná a proto jsem byla neuvěřitelně nadšená, když jsem zjistila, že vyjde další její básnická sbírka s názvem O čarodějnici, která se nenechala upálit.

Tato básnická sbírka je složená podobně, jako ta první. Je rozdělená na čtyři části. Proces, Upalování, Ohnivá bouře a Popel. Novinkou je, že před každou touto částí je věštba, což je taková báseň na pokračování, kterou je protknuta celá kniha.

Popravdě mi ale přijde, že v případě této knihy rozdělení trochu ztrácí význam. V první básnické sbírce byl jasně vidět příběh a tak se rozdělení dalo brát jako pomyslné kapitoly z nichž se každá věnovala jednomu tématu. Tady by to mělo být podobné, ale nepřijde mi to tak. Všechny básně ať už v kterékoli části jsou si tématicky dost podobné. Občas je nějaká výraznější, než ostatní, ale jinak mi to skutečně přijde, jako kdyby autorka vzala všechny své básně a náhodně je rozdělila do čtyř částí. Jediný příběh, který tu jasně vidím je tedy vyprávěn skrz věštby.

Co se týká básních samotných, tak se mi opravdu moc líbí. Autorka umí svoje pocity skvěle shrnout do několika slov, které nenejn že dobře zní, ale zároveň v sobě mají mnoho dalšího, co by mohly říct. Hloubka tedy těmto básním v žádném případě nechybí.

Bohužel musím říct, že mi trochu nesedlo jejich téma. Respektivě na tématu nebylo nic špatného. Autorka se opět chopila jednoho ze závažných témat o kterých se nemluví a dokázala v básních vyjádřit mnoho důležitých myšlenek, které by lidem neměly uniknout. To co mi ale vadí je jeho zpracování, to jak celé téma pojala.

Když to porovnám s její první básnickou sbírkou, tak tam mi přišlo, jako kdyby vše brala objektivně, přijímala fakt, že na světě se dějou dobré i zlé věci a jejich strůjci jsou různí. V případě této sbírky je to podobné, ale ze všech básních jsem měla dojem, jako kdyby se jasně rozhodla, že všechny ženy jsou dobré a všichni muži jsou zlí. Její básně měly různá poselství, ale tohle jsem tam vyčetla v naprosté většině a ani nebylo třeba se o to moc snažit, protože to bilo přímo do očí.

Já mám ráda poezii, která člověku naznačí, jakým směrem má jít, ale zároveň ho k ničemu nenutí. Přesně takovýhle pocit jsem měla z knihy O princezně, která se zachránila sama. Ale v O čarodějnici, která se nenechala upálit autorka svůj styl docela změnila a možná, že si to ani úplně neuvědomila, ale začala násilím protlačovat tuhle myšlenku, což podle mě sbírku tak trochu zkazilo.

Jedná se o sbírku opravdu krásných básních ve kterých člověk najde inspiraci a vlastně v mnoha nalezne sám sebe. Ale osobně mi neskutečně vadí, že se mi autorka snažila vnutit myšlenku, kterou jsem odmítla a tím u mě její sbírka bohužel o dost klesla.

Rozhodně je v téhle knize mnoho dobrého, kvůli čemuž stojí za to si ji přečíst. Zároveň bych ale řekla, že je třeba k ní přistupovat mnohem obezřetněji, než k té první, aby si člověk neodnesl myšlenku, která mu v žádném případě nepatří.

Co se mě týká, tak se mi O princezně, která se zachránila sama líbila mnohem více, než tato sbírka. Ale i tak jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a věřím, že v ní budu v budoucnosti hledat inspiraci, i když spíše takovou tu negativní. Ale i přesto, že pro mě byla tato kniha takovým lehkým zklamáním jsem moc zvědavá s čím autorka přijde dál a doufám, že stylově se to bude spíše podobat první sbírce.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Komentáře (0)

kniha O čarodějnici, která se nenechala upálit recenze