Bouře revoluce pokračuje

recenze

Dlouhá cesta (2016) 5 z 5 / Jack333
Dlouhá cesta

Nikdo si v danou chvíli nemůže být jist, jestli právě jeho život nakonec bude ušetřen nebo půjde vstříc gilotině, která čeká na ty, jež neplní novodobý pořádek. Opravdu je lepší být jen občanem a občankou?

Píše se rok 1794 a období jara není ve Francii ale vůbec žádnou procházkou příjemnou zahradou. O tom se brzy přesvědčí i vnučka hraběnky Julie de Marigny Hermína, jež se vypravuje z českých Štěpanic zpátky tam, kde o vše přišla. Ale neví, do čeho přijíždí, a brzy nejen jí jde o holý život. Získá zpět majetek? Zavaří jí její nevšední minulost?

Snadno se od prvních stránek dostanete do děje, aniž byste znali předchozí volně navazující díly, včetně jednotlivých postav, které se zde objevují. Na začátku knihy je totiž v krátkosti vše podstatné řečeno a hned se jde na věc, aniž by byl ztrácen podstatný čas.

Domnívám se, že Dlouhá cesta je velice dobře vyvážena, neboť tu nechybí ani láska, smrt, nenávist a relativně osudové štěstí, které však nečeká všechny, a to dokonce ani jakobíni, kteří jsou u moci. Příběh se drží historických skutečnostní i místních problémů, což knize jen pozitivně přidá. A určitě to není jen pro dámy, ale i muži si v ní něco najdou a nemusí se ani tolik snažit.

*
Marie jí pevně stiskla ruku. „Ne, aby vás napadlo jim to prozradit,“ řekla důrazně. „Čím déle si budou myslet, že tu máte ukrytý majetek, tím déle zůstanete naživu. Nezapomeňte na to!“ „Nezapomenu,“ hesla Hermína.
„I já bych to ráda natahovala déle, ale oni, bohužel, pochopili, že nic víc už nemám, a rozhodli se neztrácet se mnou čas.“ Marii unikl tichý povzdech. „Tak trochu jsem doufala, že se dožiju konce a vyjdu z vězení. Že i tahle šílená doba skončí, protože žádné zlo, kromě pekla, netrvá věčně. Ale kdo ví, možná tohle už peklo je, jen my to ještě nevíme. Lidi se spolu bojí promluvit, ale přece jen se občas objeví zpráva, která dává naději na změnu.“
*


Zase něco českého a znovu kvalitního, je to vůbec možné? Samozřejmě, že ano! Hana Marie Körnerová, známá knihou Andělská tvář, napsala již několikátý příběh, který vypráví o přelomové době ve Francii, která zasahuje i k nám do Českých zemí. Tentokrát vypráví o době po stětí krále Ludvíka XVI. a jeho chotě Marie Antoinetty, což je mi velice příjemné, protože tuto bouřlivou dobu zbožňuji. Není to jen příběh o lásce, vlastně skoro vůbec, ale převážně o tom, co člověk nakonec dokáže vydržet. Jak jste na tom Vy?

Komentáře (2)

Přidat komentář

Jack333
10.06.2016

Mohu jen a pouze souhlasit ;). Stefanie tak trochu dělá Hermíně druhé housle, což je určitě škoda. Ale uvidíme, třeba se autorka brzy zaměří i na ni. Člověk nikdy neví.

Já bych měl dohnat předešlé "díly", protože období Velké francouzské revoluce zbožňuji ;)

LadyMichelle
09.06.2016

Úžasná série, mám ji nejradši hned po Pánovi hor (to je podle mě paní Körnerové nejlepší práce :)). Akorát mě někdy mrzí, že pasáže obou děvčat - Hermíny a Stefanie nejsou tak nějak vyrovnané. Myslím, že je to spíš o Hermíně a Stefanie je občas taková kulisa, aby se děj netočil stále jen kolem Hermíny. Podle mě je to škoda a Stefanie má silný potenciál.

Každopádně se mi tvá recenze moc líbí a je znát, že určitě se těšíš na další díl stejně jako já. Jak to ten rok do nového dílu zase přežijeme? :D :(