Belly a její letní lásky

recenze

Belly žije jen pro léto. Její život ve městě pro ni znamená jen dobu, kterou musí přečkat do léta, kdy se konečně může vrátit do domu na pláži, který patří nejlepší kamarádce její matky Suzanně. Belly tam spolu se svou matkou, bratrem, Suzanne a jejími dvěma syny tráví každé léty. Ale tohle léto by mohlo být její poslední, jelikož to vypadá, že se příští rok všechno změní. A právě proto si ho chce užít, jak nejlépe dovede. Ale vypadá to, že všechno už se stejně změnilo. Conrad i Jeremiah se k ní chovají úplně jinak než dřív.

Léto, kdy jsem zkrásněla je název, který mi byl trochu povědomí, ačkoli jsem se v minulosti knihou nijak nezabývala. Právě to mě přesvědčilo podívat se na knihu blíž a když jsem viděla, že ji napsala Jenny Han a k tomu má neskutečně krásnou obálku, rozhodla jsem se, že dám knize šanci.

Od začátku jsem si ale myslela, že to bude takový průměrnější, a především oddechový románek. Pochybovala jsem, že bych v knize mohla nejít něco, co by mě nějak výrazně překvapilo, ale na druhou stranu jsem předpokládala, že to bude pěkný příběh.

Na stylu psaní nemůžu autorce absolutně nic vytknout. V jejím podání se čte kniha opravdu rychle a stránky v podstatě utíkají před očima. Knížka se však odehrává v současnosti a zároveň jsou kapitoly protkány flashbacky do minulých Bellyných let. A právě tyhle kapitoly mi přijdou trochu zbytečné a po jisté době i docela dost rušivé. Obzvlášť, když Belly vzpomíná na minulá léta i v rámci klasických kapitol.

Nad dějem mi zůstává rozum stát. I když to není úplně přesné, protože mi přijde, jako kdyby kniha žádný děj neměla. Jsou to prostě jen desítky stránek plné slov, které dávají dohromady věty, ale ve skutečnosti netvoří žádný skutečný příběh s pořádnou zápletkou.

V podstatě se celý příběh neustále motá v kruhy a neděje se tam nic významného, co by děj nějak posunovalo. Takže i když se zdánlivé zdá, že děj plyne, tak ve skutečnosti je zaseklý na místě, a to ani nemluvím o tom, že dost postrádá logiku.

Stejně bídně jsou na tom i postavy. V první řadě tu žádná postava není skutečně popsána. Možná pár základních rysů a pak chování, které napovídá tomu, kdo jaký je, ale to zkrátka nestačí. A to nemluvě o tom, že se všichni chovali neuvěřitelně hloupě. Kromě toho teď po dočtení v podstatě ani nevím, jaké vlastnosti měla která postava, jelikož byly tak neskutečně málo popsány, že mi vlastně splývají v jednu.

Ovšem s výjimkou Belly. Tu si budu pamatovat ještě hodně dlouho, ale bohužel ne proto, že by byla dobře popsána. Tahle hlavní hrdinka totiž nemá žádnou osobnost. Je neskutečně dětinská, naivní a zkrátka pitomá. A co se týká jejích názorů a nálad, tak se mění častěji než aprílové počasí. V jejích činech není naprosto žádná logika a takhle špatně napsaná postava je snad ještě horší než to, že o zbytku jsem se z knihy skoro nic nedozvěděla.

Podle mě je tahle knížka jeden velký propadák. Jediná dobrá věc je na ní asi styl psaní, jinak o ničem nevím. Léto, kdy jsem zkrásněla ani nemůžu brát za hezký oddechový román, protože jsem při jeho čtení měla chuť knihu zaklapnout a nepokračovat.

Možná na mě kniha takhle působí kvůli věku a kdybych si jí přečetla třeba ve třinácti, líbila by se mi víc. Ale popravdě o tom docela dost pochybuji, protože mi přijde, že kniha nemá v podstatě nic, co by správná kniha měla obsahovat.

Jsem si jistá, že k téhle knize se už v budoucnu nevrátím a s největší pravděpodobností se ani nebudu pouštět do dalších dílu, ten jeden mi doopravdy stačil. Za sebe knihu tedy rozhodně nemůžu doporučit, ale když už, tak bych spíš řekla, že je to čtení opravdu pro dívky kolem jedenácti let.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)