Adresa naděje

recenze

Amanda odešla z města poté, co si s ní ošklivě zahrál osud. Po velice bolestné ztrátě není schopna žít dál a musí jít do ústraní. Proto si pronajme dům na samotě. Chce být sama. S nikým se nevidět, jen přežívat dny nějakým způsobem.

Potom co však ve starém domě najde zápisky bývalé majitelky paní Huguesové a seznámí se s její dcerou Julií, její život se konečně začne obracet k lepšímu.

Možná podle anotace nezní kniha až tak smutně, ale pro mě je téma v knize velice citlivé a po prvních 30 stranách jsem se neudržela a musela jsem si dát pauzu. Ještě nikdy mě takhle moc kniha nerozplakala. Ještě nikdy jsem necítila to, co díky této knize. Po pauze jsem pokračovala... Jenže po dalších 20 stranách jsem zase brečela. Je to velmi citlivé téma a jakým způsobem je to psáno, je to opravdu silně emoční kniha.

Přesto, že jsem plakala jsem musela pokračovat a musela jsem se dozvědět co bude dál se životem Amandy. V knize je hodně vět, které mi byly blízké a nebo takové, které mají hodně do sebe.

Po cca sto stranách začne být celý příběh méně emoční a začíná se život Amandy obracet k lepšímu a z těžkého čtení se nakonec vyrýsuje krásný, příjemný příběh.

Díky tomu, že je celá kniha v ich-formě, je opravdu velmi snadné se vžít do pocitů Amandy a celý to s ní prožívat. Tahle kniha mě opravdu zasáhla a budu na ni ještě dlouho myslet...

Knihu rozhodně doporučuji, ale nedoporučuji ji těm, kteří prožili ztrátu miminka či milované osoby, protože by vás to mohlo vrátit zase tam, kde jste byli...

Amanda odešla z města a usadila se v osamělém domě v Auvergni, aby mohla dát prostor svému zármutku. Nikdy si nepomyslela, že by se mohla cítit až tak zle. Venku svítí slunce a zpívají ptáci, ale ona se ukrývá v chladném přítmí do... více

Komentáře (0)