Vražda jako krásné umění přehled

13.01.2021

Zajímavá knížka - vcelku bych souhlasila s výstižným komentářem, který níže napsal Kozel. První část knihy - jakýsi teoretický rozbor vraždy s doporučeními pro vraha i pro vražděného, jak vraždu přivést k úspěšnému konci tak, aby byla se stala uměleckým dílem, je napsána s notnou dávkou černého humoru, nadsázky a morbidní ironie. Druhá část knihy se zabývá velmi podrobným rozborem dvou hromadných vražd, které se staly během 14 dnů v jedné části Londýna.

08.12.2020

Thomas de Quincey, to je skutečný kulišák. Dílko "Vražda jako krásné umění" je morbidní, zábavné (zvlášť pro lehce zvrácené povahy), pobuřující, na hraně balancující čtení. Zároveň se trefuje do černého ("Svět, pánové, jest většinou krvežíznivého smýšlení, a vše, čeho si lidé při vraždě přejí, jest hojné prolévání krve; křiklavá podívaná v tom směru jim stačí.") a otevírá velmi zajímavá témata značně osobitým stylem.

Při vědomí, jak staré to dílko je, nabývá knížečka (v českém vydání to platí dvojnásob) dalších rozměrů. Quincey tu rozebírá vraždy a modus operandi tak, že v době vzniku to muselo být sice zcela šokující, nicméně s odstupem času se tváří dost prozíravě co do kriminalistiky. V neposlední řadě poslouží tahle knížečka i jako malý náhled do krvavých zločinů své doby. Jack Rozparovač nebyl jedinou "slavnou" osobností tohoto umění na ostrovech; už jen proto, že dílko vzniklo několik desetiletí před jeho mistrovským výkonem.

Nejvýraznější část (a nejsurovější) je ovšem velmi zaujaté, živoucí, mrazivé a brutální podání příběhu Johna Williamse. Vše ještě podtrženo poznámkovým aparátem. Jinými slovy velice povedená práce originálního esejisty a samorosta.