Věci, které mi nedají spát přehled

Tak tohle je dlouhé čtení: velmi pomalá, hutná, zajímavá, slibná kniha. Pro japanofily jako dělaná. Dostane se jim nejen vhledu do období před tisícovkou let, s dvorní dámou se poučí o všem možném, ale hlavně o literatuře psané - světe div se - tam a tehdy ženami. Právě dvorní dáma napsala své Zápisky pod polštář, spoustu popisů, seznamů a dalších literárních střípků, básní a dopisů, bez čehož se tehdy vyšší vrstvy neobešly při jakékoli příležitosti.
Po bližším seznámení s ní a jejím dílem touží Finka středního věku, která se vydala do Kjóta na studijní pobyt. Díky ní se seznámíme se současným Japonskem (zatím jsem na začátku, takže především tehdejším hlavním městem a jeho okolím) očima cizince neovládajícího řeč a tápajícího naprosto ve všem, topícím a dusícím se i v prádelně počasí.
Knihu si budu dávkovat, je obsažná, vydaná velmi malým fontem. Zatím se s ní těším a doufám, že nebudu muset po dočtení svůj názor měnit.

Po několikerém návratu ke čtení, kdy teprve v polovině obsáhlé knihy se dozvíme to málo známé o osobě dvorní dámy a spisovatelky, shrnuto v pár odstavcích, mne už začalo unavovat deníkové vyprávění ze současnosti, hlavně posedávání a akce se spolubydlícími apod. Nakonec jsem knihu musela odložit. Knize by prospělo proškrtání, zkrácení, což by také umožnilo vyhnout se opakování toho mála stále týchž informací o dvorní dámě. Ale zejména deník vypravěčky by potřeboval hodně pokrátit, aby zbyly jen opravdové zajímavosti ze současného Japonska.
Za nápad a první půli knihy 70%.