Věci, které mi nedají spát přehled
Mia Kankimäki
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519320/bmid_veci-ktere-mi-nedaji-spat-DC3-519320.png
4
22
22
Originální průvodce nejen Japonskem a japonskou kulturou, ale i životem dvou žen, které dělí více než tisíc let. Když se Mia ve svých osmatřiceti letech ocitne na prahu vyhoření, dá výpověď v práci a odjede do Japonska za svou spřízněnou duší Sei Šónagon, dvorní dámou a básnířkou, která žila před tisíci lety. Při pátrání po jejím osudu Mia objevuje chrámy, zahrady, čajovny a bary a nechává se okouzlit kvetoucími sakurami, zenovými meditacemi nebo divadlem kabuki. Z jejích zážitků vzniká jedinečný příběh – osobní cesta, na jejímž konci možná najde sebe samu.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2023 , MottoOriginální název:
Asioita jotka saavat sydämen lyömään nopeammin, 2013
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věci, které mi nedají spát. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Od všeho tak trochu - cestopis, filozofie, literatura faktu a ještě další témata ,co mohla ,to do knihy autorka namíchala. Celkově mě tento literální eintopf, moc nezaujal. Čekal jsem trochu něco jiného, kniha se mi velmi špatně četla. Jsem rád, že mám četbu této knihy za sebou.
Mia píše stylem, který není úplně pro každého.
Ze stránek křičí její nemainstreamová povaha, a také to, že celý život hledá sebe a svoje místo ve světě (a nejspíš už navždy bude). Jistá prázdnota prožívání vnějšího života je tak nahrazena bohatým vnitřním světem a hlubokým rozjímáním.
Rozumím jí, jsem taky taková.
Už dříve jsem četla Miinu předchozí knihu "Ženy, které mi nedají spát", takže jsem tušila, co můžu očekávat od této.
A nezklamala mě.
Dílo je vlastně pátráním po historické postavě, o které není známo téměř nic. Mia se proto vydává do Japonska a snaží se skládat střípky tajuplné mozaiky života ženy, Sei Šónagon, která žila o tisíc let dříve.
Do toho vplétá svoje vlastní zažitky i zcela lidské slabosti (zahlcení, prokrastinaci).
Nakonec, stejně jako to bylo lehce naznačeno v jejím předchozím díle, mizí hranice mezi Miou a Sei, a Mia zjišťuje, že vždycky existoval ženy, které nebyly mainstreamové, nikam nezapadaly, a přesto žily (svým způsobem) neobyčejný život.
Změní se naše světské tápání ve chvíli, kdy to akceptujeme? Mio, jsi teď, deset let od napsání této knihy, alespoň trochu šťastná?
Kniha se tak nejspíš bude líbit především ženám, které nežijí průměrný život, nemají závratnou kariéru, nepodařilo se jim najít partnera a založit rodinu, připadají si v tom samy, trápí je to a hledají nějaký smysl své existence.
Doporučila bych ji také všem složitým duším s alespoň elementárním zájmem o historii, cestování nebo Japonsko.
Související novinky (1)
Do ráje, Království obávaných a další knižní novinky (35. týden)
27.08.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Věci, které mi nedají spát v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 26x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Mé knihovně | 10x |
| v Chystám se číst | 69x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 2x |
Věci, které mi nedají spát
Tak tohle je dlouhé čtení: velmi pomalá, hutná, zajímavá, slibná kniha. Pro japanofily jako dělaná. Dostane se jim nejen vhledu do období před tisícovkou let, s dvorní dámou se poučí o všem možném, ale hlavně o literatuře psané - světe div se - tam a tehdy ženami. Právě dvorní dáma napsala své Zápisky pod polštář, spoustu popisů, seznamů a dalších literárních střípků, básní a dopisů, bez čehož se tehdy vyšší vrstvy neobešly při jakékoli příležitosti.
Po bližším seznámení s ní a jejím dílem touží Finka středního věku, která se vydala do Kjóta na studijní pobyt. Díky ní se seznámíme se současným Japonskem (zatím jsem na začátku, takže především tehdejším hlavním městem a jeho okolím) očima cizince neovládajícího řeč a tápajícího naprosto ve všem, topícím a dusícím se i v prádelně počasí.
Knihu si budu dávkovat, je obsažná, vydaná velmi malým fontem. Zatím se s ní těším a doufám, že nebudu muset po dočtení svůj názor měnit.
Po několikerém návratu ke čtení, kdy teprve v polovině obsáhlé knihy se dozvíme to málo známé o osobě dvorní dámy a spisovatelky, shrnuto v pár odstavcích, mne už začalo unavovat deníkové vyprávění ze současnosti, hlavně posedávání a akce se spolubydlícími apod. Nakonec jsem knihu musela odložit. Knize by prospělo proškrtání, zkrácení, což by také umožnilo vyhnout se opakování toho mála stále týchž informací o dvorní dámě. Ale zejména deník vypravěčky by potřeboval hodně pokrátit, aby zbyly jen opravdové zajímavosti ze současného Japonska.
Za nápad a první půli knihy 70%.