Umění vítězit přehled

Do knížky jsem se musela v začátcích docela nutit, pak už to docela šlo. Nějak mi u téhle publikace nejde oddělit “hodnocení knihy od “hodnocení autora. Neskutečně mě rozčilovaly některé pasáže a vyjádření, nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale je vidět, že to psal bílý privilegovaný muž, a řekla bych, že s notnou dávkou narcismu. Byl bezpochyby velmi schopný, zároveň svůj byznys vystavěl na tom, že lhal. Tenhle dojem ještě posiluje český název “Umění vítězit. Kdyby se to jmenovalo “Shoe dog jako v originále, tak by to se mnou možná dělalo trochu něco jiného. V poslední kapitole to svými úvahami a reflexí autor trochu zachránil, ale nevím, jak moc. Např. co se týče sweatshopová krize - kdo ví, jak to bylo. Jasně že se nepřizná, že na to roky jeho společnost kašlala.

Abych uvedla příklady, co mě rozčilovalo:
- V začátcích píše, jak svému kolegovi neodpovídá na dopisy a prezentuje to jako vhodný manažerský postup, přitom se na to prostě vykašlal. I dál mi jeho přístup k některým lidem, kteří pro něj pracovali a označuje je vlastně za blízké, dost nesedl.
- Píše, že si najali ženu na výpomoc s účetnictvím. Na další stránce je věta, že on sám chodil pro oběd, přitom by to “správně měli chtít po slečně Parksové, od toho jsme ji tam měli. -> Tak tomu úplně nerozumím - najali si ji teda na pomoc s účetnictvím, nebo jako služku?
- Po desítkách stránek popisování, co všechno pro firmu dělají jeho první zaměstnanci je schopen napsat: “Moje malá obuvnická společnost je živá a dýchá, já jsem ji vykřesal z ničeho. Ten život jsem jí vdechl já, pečoval jsem o ni v nemoci, několikrát jsem ji zachránil před smrtí -> no za mě dal ten počáteční impuls, ale je to trochu narcistický prohlášení vzhledem k tomu, co odmakali další lidi.
- V jednom odstavci píše, že zvažoval, zda si mohou dovolit dům. A o kousek níž potom, že ho sehnali: “Malý, jen sto padesát metrů čtverečních, ale stál na čtyřtisícovém pozemku a patřila k němu malá ohrada na koně a měl bazén. -> A já si říkám - tvl kámo, vy jste fakt museli být teda chudáci. - Jako kdyby nereflektoval, jak žijou lidi v bídě. Jako kdyby vůbec netušil, jak žije průměrný američan v té době. Jeho měřítka se pohybovala úplně někde jinde než měřítka většinové společnosti.

No, a tak by se dalo pokračovat...Motivační kniha to za mě rozhodně není, spíš demotivační, že se někdo zas někam prolhal. Je mi líto, že jsem si ji vůbec kupovala.

03.09.2023

Spolu s biografií S. Jobse, zatím nejlepší, co jsem kdy četl. Svižné, místy napínavé a dobrodružné pasáže. Samozřejmě obsahuje motivační moudra.