Umění politické strategie: šest vůdčích postav moderního světa přehled

11.01.2024

Zatím se mi nestalo, že bych vzal do rukou knihu od tohoto autora a nebyla zajímavá. V tomto případě se jedná o rychlé ubíhající čtení, které i s ohledem na poměrně omezený rozsah nemohlo jít do podrobností, jež by knihu mohly zatížit. Tomu, kdo četl alespoň některý z dílů memoárů - Roky v Bílém domě, Bouřlivé roky nebo Roky obnovy, budou některé partie povědomé, zejména popis fungování administrativy Richarda Nixona v době blízkovýchodní krize nebo jednání o návštěvě Číny. Určitý překryv je tedy dán ve vztahu k Nixonovi a Sadatovi. U ostatních jednotlivců se jedná o partie v tomto směru nové.
Stejně jako u uvedených knih i zde nelze přehlédnout schopnost autora poutavým způsobem popsat dotyčné osobnosti, k nimž samozřejmě existuje i jiná literatura, která je informačně bohatší (k Adenauerovi - Otec nového Německa od Charlese Williamse, k Thatcherové Roky v Downing Street), na druhou stranu jiná je tato kniha tím, že se ani tak nesnaží popsat každé konkrétní jednání toho kterého státníka jako jeho osobnostní a charakterové vybavení, jež způsobilo, že v danou dobu a na daném místě vynikl zcela mimořádným způsobem, ať již přístupem k řešení nikoli momentálního, ale řekněme principiálního déletrvajícího problému koncepčního charakteru, případně nastíněním budoucího postupu, který vybočoval z do té doby zastávaných obvyklých postojů. S ohledem na to, jak dlouhé časové období kniha pokrývá - v podstatě od padesátých do osmdesátých let - je rovněž pozoruhodné, že autor všechny popisované jednotlivce osobně znal a měl možnost s nimi diskutovat, a to i před vstupem do Nixonovy administrativy.
Rozhodně nelze nedoporučit i partie následující po jednotlivých medailoncích osobností, kdy v závěrečné partii autor rozebírá, zda i v současné společnosti - internet, sociální média, umělá inteligence, a pod. by byl pro takové osoby prostor, resp. zda by měly i v současnosti možnost uspět způsobem, jakým se tak stalo v jejich době. Výstižným způsobem dospívá k závěru za pomoci citace Lee Kuan Yeewa, že do čela se dostávají spíše takové osoby, které jsou schopny svůj program prodat co nejvíce naleštěný (samozřejmě odhlédnuto od obsahu). S tím nelze než souhlasit, když mě napadá hned řada politiků, nikoli pouze od nás, kteří této definici odpovídají. Jen škoda, že autor další knihu nepřidá.