Rodinné sídlo Howards End přehled
Edward Morgan Forster
Rodinné sídlo je ambiciózní román zabývající se různorodými skupinami v prostředí edvardovské střední třídy: rodinou Schlegelů (představují typ bohémských intelektuálů), Wilcoxů (bezohlední plutokraté) a Bastů (ctižádostiví členové nižší střední třídy).
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rodinné sídlo Howards End. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (8)
Ke knize jsem se dostala víceméně náhodou, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je to psané, ale konec jsem román zhltla rychle.
(SPOILER)
Pokud je rodinné sídlo odrazem doby, pak bych v té době asi nechtěla žít. A jsem si zcela jistá, že pokud bych v té době žila, rozhodně bych byla nějakou bláznivou radikální feministkou. To, jak tam neustále ženám připomínali, ať se do ničeho nepletou, protože jsou hloupé a ať se nerozčiluji ,protože jsou hysterické, z toho by mě asi jeblo.
Proto jsem si hned ze začátku oblíbila Helenu s Markétou. Svou inteligencí, vzdělaností a sebevědomím mi trochu připomněly hrdinky z knihy Malé ženy. (A Wilcoxovi zase někoho, kdo by se měl na potkání střílet.) Proto mě opravdu překvapilo, že si někdo jako Markéta, která na mě působila jako přesvědčená o zachování duševní i jiné svobody, dobrovolně vezme někoho jako je Henry Wilcox.
To, že tenhle chlap typu: kdo neuhne z cesty, toho sejmu, je zbaven svých iluzí natolik důkladně, že mu ani nevadí, že na rodinném sídle bydlí s nemanželsky zplozeným synovcem, a že nafrněný synáček Karel si sedne za katr zato, že se rozhodl bránit rodinnou čest ženy, která o to hovno stála, mi připadá příznačné a spravedlivé.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rodinné sídlo Howards End v seznamech
v Přečtených | 47x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 27x |
v Chystám se číst | 47x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
Anglie zfilmováno 20. století společenské rozdíly společnost společenské romány
Autorovy další knížky
2006 | Cesta do Indie |
2005 | Maurice |
1982 | Rodinné sídlo |
2005 | Izba s vyhliadkou |
1987 | Kam se bojí vkročit andělé |
Nebýt úžasných filmů Jamese Ivoryho, asi bych se k Forsterovi nedostala tak brzo... Ale když vidíte úchvatný Pokoj s vyhlídkou nebo Howard´s End, pak zkrátka zatoužíte po literární předloze. A Rodinné sídlo byl věru krásný zážitek, přestože u nás vyšel pouze jednou s už dosti starým překladem Hany Skoumalové (hlavně se nedejte odradit úvodní kapitolou). Popsat hlavní motiv Rodinného sídla je vlastně docela těžké, protože je to příběh trochu o lásce romantické i pragmatické, trochu o sociálních rozdílech ve společnosti, ale také o duchu místa a kráse přírody.
.
Hlavní postavy - sestry Schlegelovy - jsou trochu potrhlé dámy, po otci napůl Němky, které patří k vyšší střední vrstvě. Té vrstvě, která vlastně nemá starost o peníze, žije z jakýchsi nevyčerpatelných dividend a dědictví, nikdy nemusí pracovat a jezdí na výlety po Evropě a má spoustu času chodit na koncerty, výstavy a debatní kroužky. Pak jsou tady Wilcoxovi, vyšší vrstva, která si díky koloniálnímu obchodu v západní Africe vydělala velké jmění (už zde je v zárodku cítit Forsterova kritika anglického imperialismu, který rozpracoval ve vrcholném díle Cesta do Indie) a nemá potřebu zabývat se problémy svých dělníků, na kterých podnik stojí. Právě k nejnižší vrstvě patří poslední okruh postav a to jsou Bastovi, kteří touží po lepším životě, ale brána jim zůstává uzavřena.
.
Právě sestry Schlegelovy chtějí jaksi spojit nespojitelné - svět, kde "láska znamená věno a smrt dědické poplatky", tedy Wilcoxovi a svět, kde je špína a hladovění (Bastovi). Sestry Schlegelovy sice chtějí činit dobro, ale do obou neslučitelných světů vnáší akorát chaos. Pro Henryho Wilcoxe je to jasně dané: "jsou prostě bohatí a chudí, vždycky byli a vždycky budou. Jen mi ukažte, kdy si byli lidi rovni", zatímco Helena Schlegelová "si netroufá boháčům nadávat, protože je sama bohatá, ale má sto chutí. Má v hloubi duše takovou divnou představu, že chudoba je jaksi 'skutečná'".
.
A nad tím vším lidským přetahováním ční motiv rodinného sídla, jeho tajemného ducha, který dlí ve starém vilínu, révě a orosené trávě, motiv nesmrtelné přírody, které tady vždycky byla a bude, povznesena nad pozemské hemžení. A právě Forsterova poetická jemnost dělá z celého románu krásný zážitek. Ne nadarmo se o něm Truman Capote vyjádřil jako o nejlepším anglickém romanopisci 20. století.