Omluvy, které zařveš, se nepočítají přehled
David Finch
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464276/bmid_omluvy-ktere-zarves-se-nepocitaji-ldj-464276.png
4
32
32
Téměř v každém manželství se žena občas zeptá: „Co to do p*#!%?+ s tím mým chlapem je?!“ Manželka Davida Finche nešla nikdy pro tuhle otázku daleko. Pět let poté, co se David oženil s Kristen, láskou svého života, zjistili, že má Aspergerův syndrom. Diagnóza objasnila, proč se David někdy chová divně, ale rozhodně Kristin život s ním neusnadnila. Rozhodnut ke změně, snažil se David s neutuchajícím zápalem pochopit Aspergerův syndrom a stát se lepším manželem. Jeho metoda pro vylepšení vztahu obnáší podrobné poznámky, sebehodnocení, a především deník dobrých způsobů, který je kolekcí stovek prohlášení jako „Nepřelaďuj rádio, když slyšíš, že si s ním zpívá“ a „Omluvy, které zařveš, se nepočítají“. David se tak za dva roky změnil z náročného manžela na takového, který obstojí i nejvyšším nárokům. Stal se manželem, jakým chtěl vždycky být.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , PortálOriginální název:
The Journal of Best Practices , 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Omluvy, které zařveš, se nepočítají. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (13)
Tato kniha se mi četla docela těžce... U všech aspergerů to takto bohužel nefunguje a né každý s aspergerem je génius, ani ti géniové jako Einstein nebo Tesla či Cavendish to neměli v životě jednoduché. Obdivuju ty co dokázali vystudovat vysoké školy a udělat si řidičák, to jsou zřejmě ti co u nich hraje prim matika... Dave si také získal můj obdiv, i když Kristen rozhodně o moc větší a Dave měl v životě velké štěstí, že našel a měl úžasnou ženu.
Aspergerův syndrom, diagnóza, která z neznámého důvodu nebyla Davidovi zjištěna už v dětství. Zdůvodnění není, že vše za něj dělala a vyřizovala maminka. Vše odhalí až jeho manželka Kirsten a najednou je zde mnoho odpovědí na jeho chování i problémy v manželství. A v této rodině se rozhodnou, jak zapracovat na zlepšení. Samozřejmě nejdůležitější je snaha Davida, ale bez pomocí ostatních by to nezvládal. Kirsten se stane jeho navigátorem a on s notýskem a tužkou si píše poznámky, seznamy a vyhodnocení toho, jak prožívá každý den. Hlavně si uvědomil, že Kirsten ho miluje takového, jaký je, nesoudí, ale snaží se mu pomáhat ke spokojenosti obou.
Obdivuhodné je, že David si vše uvědomuje a hlavně "CHCE" ovládat svou touhu a mysl, tím kontrolovat své chování. To ale neznamená, že nemůže selhat. Ví už ale, jak dál.
A to je úspěch, protože to nedovedou ani tzv. zdraví. Mnoho lidí by si z Davida mohlo vzít příklad ve svém běžném životě.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Omluvy, které zařveš, se nepočítají v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 9x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 11x |
| v Chystám se číst | 47x |
| v Chci si koupit | 10x |
Omluvy, které zařveš, se nepočítají
2. duben - Světový den porozumění autismu
"Tehdy jsem o Aspergerově syndromu věděl jen to, co jsem během let vyslechl od Kristen. Chápal jsem, že jde o poruchu autistického spektra a že lidem s Aspergerem dělá problémy sociální kontakt s ostatními. Dokonce jsem pár lidí s Aspergerem osobně znal - diagnostikované děti i dospělé - a zdálo se, že každý z nich funguje na jiné úrovni: u některých se projevovalo nápadně odlišné chování, zatímco u jiných by běžný člověk jen prohlásil, že mu připadají nesmělí nebo zvláštní.
Jelikož jsem chtěl vědět, jestli je ten internetový kvíz spolehlivý, požádal jsem Kristen - což je patrně nejvíc neaspergerovský člověk, jakého znám, aby si dotazník vyplnila taky. Udělala to a získala osm bodů.
Několik minut jsem si seděl na rukou, kýval se dopředu a dozadu a snažil se zpracovat to, co jsem se právě dozvěděl. Kristen tam trpělivě seděla, dívala se na mě a čekala na mou reakci. Nebyl jsem rozrušený. Nebyl jsem zaskočený. Připadalo mi to ohromující. Přinášelo to katarzi. A dávalo to dokonale smysl. No jistě! Tady se nabízely odpovědi na téměř všechny složité otázky, které mě pronásledovaly už od dětství: Proč je pro mě tak těžké mluvit s lidmi? Proč mi připadá, že vnímám věci a přemýšlím o nich úplně jinak než všichni ostatní? Proč se ty zvuky a věty, které se mi přehrávají v hlavě v nekonečné smyčce, zdají hlasitější a strhávají na sebe větší pozornost než svět okolo mě? Jinými slovy, proč jsem jiný? Panebože, já mám Aspergera!"