Omluvy, které zařveš, se nepočítají

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Téměř v každém manželství se žena občas zeptá: „Co to do p*#!%?+ s tím mým chlapem je?!“ Manželka Davida Finche nešla nikdy pro tuhle otázku daleko. Pět let poté, co se David oženil s Kristen, láskou svého života, zjistili, že má Aspergerův syndrom. Diagnóza objasnila, proč se David někdy chová divně, ale rozhodně Kristin život s ním neusnadnila. Rozhodnut ke změně, snažil se David s neutuchajícím zápalem pochopit Aspergerův syndrom a stát se lepším manželem. Jeho metoda pro vylepšení vztahu obnáší podrobné poznámky, sebehodnocení, a především deník dobrých způsobů, který je kolekcí stovek prohlášení jako „Nepřelaďuj rádio, když slyšíš, že si s ním zpívá“ a „Omluvy, které zařveš, se nepočítají“. David se tak za dva roky změnil z náročného manžela na takového, který obstojí i nejvyšším nárokům. Stal se manželem, jakým chtěl vždycky být....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464276/big_omluvy-ktere-zarves-se-nepocitaji-ldj-464276.png 4.216
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry, Psychologie a pedagogika

Vydáno: , Portál
Originální název:

The Journal of Best Practices, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Kniha Omluvy, které zařveš, se nepočítají

Zelený_Drak
28. října

Nikdy jsem nečetla o neurotypikovi, který by se tak urputně a vytrvale snažil zlepšit svoje chování a fungování, aby si ke spokojenosti všech zúčastněných zachránil manželství a rodinu. David poněkud trpí tím, že dlouho bere AS jako svůj nedostatek, se kterým je potřeba se vypořádat a zbavit se ho (spíš než naučit se s ním žít). Kniha je skvělá tím, že je zevnitř a nezvšeobecňuje. Je to jedna životní zkušenost jednoho chlapa s AS (a zřejmě i s OCD, což ale není povinná kombinace). Jediné, co mě na této publikaci mrzí, je důraz na nízkou empatii. No jasně, autor ji možná opravdu má nízkou. Možná, že se lidi s AS skutečně běžně neumí "správně vcítit" do neurotypiků. No dobře. A teď mi ukažte všechny ty empatické neurotypiky, kteří výborně rozumí lidem na spektru a bez problémů se do nich vciťují a umí třeba i podat pomocnou ruku místo toho, aby jen požadovali "normální" (tedy většinové) fungování.

kneslova
19. září

ve zkratce - výborný popis člověka s asperg.syndromem ve vztahu. dobře a precizně napsáno


LucyA7
21. srpna

Jedna z nejlepších “beletristických” knih s tématikou autismu, co jsem četla. Autor dokáže popisovat své problémy s určitým nadhledem, systematicky je analyzuje a hledá řešení s vytrvalostí, kterou je nutno obdivovat. Obdiv zaslouží i jeho žena, ta musí mít svatozář . Jako knihu umožňující nahlédnout do duše a mozku člověka s Aspergerovým syndromem rozhodně doporučuji. (A ano, po přečtení mám pocit, že i můj manžel občas trpí Aspergerovým syndromem .)

hu_87
12. srpna

Už na první stránce to vypadalo, že to bude místy celkem prča - a byla to pravda.Myslím, že autor brilantně popsal chování typického Aspergera, i s jeho divnými rituály a zvyky, včetně jeho různých očekávání od manželství jako takového. I když samozřejmě to manželství určitě prošlo x krizemi a manželka a její okolí muselo kolikrát žasnout nad Daveovo bizarním chováním a zvyky, autor si dal za cíl, že se tomu, k čemu jeho mozek není moc uzpůsoben, prostě naučí. Protože chce zachránit jeho upadající manželství.
Jako knížka je to určitě super, několikrát mě autor upřímně pobavil :)

MartinaF
07. června

David Finch má můj velký obdiv, že se rozhodl se svým životem něco udělat a nevzdát to. Podobné příběhy mám ráda, rozhodně jsou motivační nejen pro ty, kterým je kniha určena, ale také pro ostatní. Myslím si, že některé věci, které chtěl David na sobě zlepšit, by se daly aplikovat i na obyčejné lidi.

DreamerX9
03. června

Rozhodně to ani jeden neměl lehké a když člověk čte o Autismu né odborně ale laicky z běžného prostředí má větší pochopení a já osobně soucit s oběma. Jak se každý učí mít trpělivost pro toho druhého a vytvářet kompromisi aniž by svou drahou polovičku hned odstřihl. Inspirativní a skvělé pojetí :)

Kopretina
06. dubna

Přemýšlím, co říct o této knize. Hodně jsem si od ní slibovala. A ze začátku jsem si říkala, jo, to je ono! Posléze jsem zjišťovala, že to pro mne asi nebude pravé ořechové. Závěr mého názoru je, že když se takovým těžkým dovednostem naučil on, proč se tomu nenaučí i "normální " muži, resp proč nemají zájem na tom, aby zlepšili vztahy ve své rodině a nechávají vše na ženě? Ale to si asi musím přečíst jinou knihu.

pivatko
19. února

Dobrý náhled do života s Aspergerem

1