Nikdo o tom nemluví přehled

31.10.2023

V první polovině knihy, kdy se útržkovitě střídají myšlenky autorky ze sociálních síti, jsem si říkala: “Chápu, co chce autorka říct, ale ta forma není nic pro mě.
Ve druhé polovině jsem si říkala vlastně to samé, ale přeci jen na mě závažnost tématu dopadla.
Nerada to říkám, ale když si z první části přečtete pár stránek, místo celých 100, pochopíte pointu a o nic nepřijdete.
Druhá část o ztrátě dítěte, která spojí rodinu a dá vám uvědomění, že na reálném světě záleží víc než na tom virtuálním, ve mě sice pro své téma rezonovala víc, ale i tak to pro mě nijak objevné nebylo. Víc než kontrast těchto dvou částí, se mě dotýkaly otázky potratové politiky.
Pokud knihy čtete i proto, že vás zajímá jazyk a nějaká forma textu, tak tahle skládačka z Twitteru vás v tomto směru asi nenadchne. A pokud jste se někdy zamysleli nad nesmyslností sociálních sítí a dokážete bez nich žít, asi nedojdete ani k nějakému prozření, co se týče sdělení knihy.
Toto je tedy za mě určitě slabší kousek ze stáje Odeonu.

29.03.2023

nevim, je to napsaný jak twitr, v random krátkejch příspěvcích, který v první půlce skoro nenavazujou, je to plný úvah nad sociálními sítěma, ale jsou to jsou jen výkřiky, jsou to věci nad kterýma lidi uvažujou, nebo absurdní fórky nebo spíš reakce na věci, co se dějou online a proč - ale všeobecně se mi nad tím nepřemýšlelo dobře kvůli tý formě, jakože čtu knížky i kvůli tomu, že jsou to souvislý texty, a ne rozfrkanej výžblecht krátkejch twitrovejch příspěvků... druhý půlce se dostává příběh jinam, hrdinka řeší složitou situaci a je to o něco lepší, a vyplývá z toho trochu, že řešila celou první půlku života sračky, dokud nezačla řešit opravdový životní situace a změnily se jí hodnoty - ale není to patosový, jakože ten kontrast mezi tou první půlkou a druhou je dobrej. ale celkově by mě to bavilo víc, kdyby to bylo napsaný jinou formou - jako normální román nebo alespoň delší texty a i ty myšlenky by tim nemusely tolik utrpět