Kopretiny pro zámeckou paní přehled

20.04.2024

Rudolfa jsem v dětství/pubertě moc nečetla, ale vím, že nějaké jeho knihy se u nás doma vyskytovaly. Tenhle příběh byl takový mile naivní, hluboké myšlenky žádné, spíš to bylo takové celé úsměvné. Těžko říct, jak bych hodnotila, kdybych byla cílovka :)

13.03.2024

Léto – slunce – prázdniny__ a jedna slečna na zámku, se všemi problémy dospívání a rodiči, co chtějí nastavit pravidla _ „musíš poznat, co je to zodpovědnost!“
Jenže zapomněli, jaké to bylo, mít v hlavě zmatek a v srdci cítit cosi – co může být láska – možná – teď ještě nevíš – a tak porušuješ pravidla, co tak nenávidíš a pak se stydíš, protože už tušíš, že cesta k lásce tudy nevede.

Dnes jsou něžné kopretiny „jen“ úsměvnou nostalgickou vzpomínkou na léta dávno minulá, ale tehdy, jsem p. Rudolfa taky četla. Nemůžu sice říct, že bych jim přímo propadla, protože už tehdy mě víc bavily třeba verneovky (ten příklon směrem k sci-fi byl i tenkrát už poznat), a taky historické ságy (začínala jsem v domácí knihovně s paní Vaňkovou, kterou mám ráda dodnes), ale tehdy, stejně jako dnes, občas ráda proložím čtení něčím příjemně odpočinkovým, což pro mě dnes knížky pana Rudolfa jsou (vzpomínková četba), tehdy, jako náctiletá jsem je brala určitě víc vážně (p. Rudolf má poměrně dobře propracovanou psychologii náctiletých a tehdy jsem si s jeho revoltujícími hrdinkami docela rozuměla, a to vše ostatní, poplatné době vzniku, vůbec nevnímala).

Kopretiny jsou jednou z těch knížek, které mi utkvěly v paměti (navíc mají i pěkné filmové zpracování – dnes už film pro pamětníky).
___
„Vrátil se táta. V očích má červené potrhané nitky. Pečlivě přivře dveře. „Pitomče!“ zařve a má chuť mi střihnout facku. Měl by. Říká něco o tom, že se za mě stydí. Ten pocit mu nezávidím. Chce vědět, chce slyšet, zas mlčím.“
___
„Petrův tranzisťák! Nastavila jsem dlaně. Přijímač do nich klesl. Rádio nepřestávalo slabě hrát. Když jsem je přiblížila k očím, spatřila jsem za jeho žebrovím zastrčené dvě kopretiny. Patřily mně. „Petře!“ zkusila jsem tiše zavolat. Nikdo neodpovídal. Vrátila jsem se zpátky na gauč, přetáhla přikrývku přes hlavu a sála melodii houslí a hořkou vůni kopretin, obojí bylo jako balzám ... “