Kejda přehled

12.03.2023

"Ty krávo!
To mě nikdy nenapadlo,
že znáš taky všechny řeči ve vesmíru.
Ty! Takový jelito na jazyky!"
Haleluja kejdě, vole!

"Kejda v zažívacím traktu začala pracovat."

Těšil jsem se. Strašně jsem se těšil na tento příběh. Příběh dívky, která čirou náhodou získá vědomosti celého Vesmíru - nejenom planety Země. Tak trochu Lucy (2014), že ano, říkáte si. Akorát to nemá z drog, ale z kejdy, kterou si uvaří sama. Akce může začít. Prvních pět levelů na vojenský základě je něco jako Resident evil (2002). Vojáci, zombíci a tajné zbraně. Experimenty se zvířaty a boj o život. Markéta je chytrá a tak jim všem dává . . . dává najevo, že všechno ví a že pro ní není nic neřešitelným problémem. Až tedy možná na ty mimozemšťany na našem orbitě.

Citát: Pro takovýho profesora totiž není nic horšího, než když student ví víc než on, jelikož v takovým případě pak jeho vlastní existence postrádá smysl.

První třetina a část druhé třetiny jsou perfektně rozjetým akčním příběhem. Jenže, pak si tak nějak milí čtenáři začneš uvědomovat, že Lucy, pardon, Markéta, má sice vědomosti, ale její IQ tak nějak zůstalo na nízké úrovni. Pak totiž jsi pane spisovatel nějako polevil a začal dělat chyby. Tou první je neustálé vnucování sexu, oslovování čtenáře a tvrzení, že by to jako čtenář moc chtěl (ty erotický scény), ale že je tam nedáš, protože čtenář je úchylnej. Pane spisovatel, lesbický sex neny muj konicek! Abych tak nějak parafrázoval jednu hlášku z povedeného Českého filmu. Ne, že by mi vadil, ale tys mi to zhnusil. Hlavně v té fázi, kdy je Týna sama kdesi v Evropě a jen jde a jde, pak se sprchuje, (ty jeden nadrženej čtenářskej prasáku) pak jede a jede, pak se zase sprchuje . . . jako fakt? (Týna je kamarádka Markéty, pokud by tě to ty nadrženej čtenáři zajímalo)

Malá ochutnávka:
MARKÉTA: Budoucnost neznám, ale vím proč jí nemůžu znát. Protože každou vteřinou se tvoří nová a nová varianta budoucnosti, rozumíš? Ta není nalajnovaná dopředu. Jestli někdo věří v osud, tak je blbej.
TÝNA: Hele, a co Bůh? Existuje?
MARKÉTA: Kdepák! To je stejná hovadina, jako věřit v bludičky a vodníky.
TÝNA: A ufouni?
MARKÉTA: Ty existujou! Těch jsou tam v tom vesmíru mrtě!
TÝNA: Ty vole . . . No ty krávo!

A co bylo vrcholem chyb, z toho jsem byl jelen. Srnky. Zombi srnky. Myslím, že pan Kulhánek by zabrečel (1996) Vlastně celá ta konečná anabáze mě vůbec nebavila. Poslední třetina příběhu se tak nějak procentuálně kazila. Potenciál základu příběhu je perfektní, ale to zpracování a hlavně dokončení se už moc nepovedlo. Neříkám, že je to špatné, ale pro mě zklamáním. A protože mě strašně rozesmál konec příběhu, ne snad svou vtipností, to ne, čtenáři, ale když jsem si uvědomil chování obou aktérek a jejich splněné přání . . . to už bylo na mě moc. Tam už to hodně ztrácelo logiku. i když (zpětně) ono i s těmi mimozemšťany . . . Scéna v jeskyni, pokut se ptáš pane spisovatel. Ale vlastně řešením je chlast. Můžeme chlastat. Pro mě průměr.
( ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Kurva! To je tak na hovno, když někdo ví všechno.