Jak se jezdí do nebe přehled

Kniha s podtitulem „Nejvyšší a nejkrásnější alpské průsmyky“ nabízí přesně to, co slibuje už její obálka: cyklistickou nirvánu ve výškách nad 2000 m. n. m. a peklo na cestě k ní. S některými zde popisovanými průsmyky jsem měl čest seznámit se na vlastní nohy. Dodnes nezapomenu například na francouzský Col du Galibier, kam jsem přijel dokonale fyzicky i psychicky zdecimovaný, nebo na proslulý Col de Iseran, kde mě zastihla bouře, jakou jsem do té doby nepoznal. Naopak velmi příjemné vzpomínky mám na přívětivý Col de la Cayolle nebo na ohromující Grosse Scheidegg. Michal Třetina nabízí ke každému ze svých téměř čtyřiceti horských sedel zajímavé vyprávění, které se neomezuje jen na cestu nahoru a dolů, ale podává i ucelené informace o okolí, horách, městečkách, občerstvovacích stanicích, ale třeba také o atmosféře slavné Tour de France. Ke každé kapitole je přiložena mapka, údaje o výšce a barevné fotografie. Ty jsou pravděpodobně nejhorší položkou, kterou se kniha prezentuje. Neostré snímky s nehezky vypálenými barvami vypadají, jako by už několikrát prošly kopírkou a do knihy se dostaly jejich x-té sjetiny. I tak je ovšem Třetinova kniha úžasnou ochutnávkou cyklistických dobrodružství, které je často možné zažít jen tehdy, pokud člověk překoná sám sebe.