Hry přehled
Eugène Ionesco
Čtyři čtenářsky a myšlenkově náročné divadelní hry francouzsky píšícího a ve Francii zakotveného Rumuna (nar. 1912), který z malých „avantgardních“ pařížských divadel pronikl na světová jeviště. Zájem i rozruch vyvolal svým osobitým viděním světa, společnosti a člověka a řešením morálně společenských problémů. Svazek obsahuje hry: Plešatá zpěvačka (1950) — Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleon (1956) — Nenajatý vrah (1959) — Král umírá (1962).... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1964 , OrbisOriginální název:
La Cantatrice chauve / L'Impromptu de l'Alma / Tueur sans gages / Le roi se meurt
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hry. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (2)
Plešatá zpěvačka pro mě byla již starou známou, ale novinky Almy, Vraha a Krále velmi uspokojivě naplnily očekávání. Tento výběr děl doporučím každému, kdo si chce udělat obrázek o nevšedním autorovi, kterým Ionesco bezpochyby je, a pevně věřím, že to bude jedna z nejlepších knih, co budete držet v rukou (alespoň co se divadla týče). Drobná Improvizace Almy (jak už jsem samostatně ohodnotila) je velmi příjemná a svižná věc, nicméně Nenajatý vrah a Král umírá ji na hony předčí. Král oproti většině Ioneskových dramat přináší především těžký a poněkud pochmurný pohled na lidskou existenci jako takovou, takže nyní chápu, proč se autorovi název "absurdní" lehce příčil (sám se považoval spíše za existencialistu).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hry v seznamech
| v Přečtených | 18x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
francouzská literatura výbor z díla absurdní drama
Autorovy další knížky
| 2006 |  Plešatá zpěvačka / Židle |
| 2008 | Nosorožec |
| 2006 |  Král umírá |
| 2000 | Samotář |
| 2020 | Plešatá zpěvačka |
Jedna z "knih", po jejímž přečtení a následném shlédnutí představení "Plešatá zpěvačka" v podání už nevím (každopádně ještě někdy v 80-tých letech), jsem usoudil, že nemám rád "kamenná" divadla. Obzvlášť v případě tzv absurdního divadla. Lepší je režie ve vlastní hlavě. Po 30 letech jsem si ji koupil v antikvariátu a už se těším, jak se vypořádám s umírajícím králem a nenajatým vrahem. Plešatá zpěvačka mě bohužel tak nějak provází celý život. Ať už je to mimoběžná komunikace a nebo "rocker" Janda.