Fantastické povídky přehled
Julius Zeyer
Čtyři delší příběhy obsahuje sbírka Fantastické povídky. V povídce Z papíru na kornouty, koncipované jako text nalezeného rukopisu, figuruje mnich z ožívajícího obrazu, který hrdinovi předčítá z rodinné kroniky. Záliba v okultismu se dědí z otce na syna v novele Na pomezí cizích světů.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Fantastické povídky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Lumírovec Julius Zeyer (1841-1901), dramatik, prozaik a básník napsal své Fantastické povídky v roce 1882. V úvodním příběhu Z papíru na kornoiuty mě pobavil použitý postup vnořeného vyprávění, a to vnořeného hned třikrát, jak jej známe z Járy Cimrmana. Nechci ale povídce křivdit, humorně se tato vyprávěcí technologie jeví zřejmě až dnes, v době dávno již postmoderní, z jejího zdánlivého nadhledu. Vypravěč v podkrkonošské hospodě, kam jej zavála nepohoda, nalézá záhadný rukopis, který začíná číst. V rukopisu se líčí příběh obrazu, na němž ožívá postava mnicha, který začíná následně vypravěči číst ze staré kroniky temný příběh o staré křivdě a bezpráví, které se událo jeho rodině... následně se ukáže, že možná šlo jenom o vypravěčův sen, ve kterém se mu však dostalo osudového zjevení... a tak dále. Ale právě pro ten poněkud už prachem času zapadaný způsob autorova líčení je to velmi milé čtení o světě záhrobním. - Nejbizarnějším příběhem z knihy je Opálová miska, kde se poněkud komicky v jednom jaksi březinovsky eklektickém a naučněmystickém příběhu setkají Buddha Siddhartha, Sokrates, Ježíš Kristus, Jan Hus a Johanka z Arku... Poněkud chuťově přeplněná fašírka, ale nějak si to celé umím představovat na jediném obraze, třeba z Muchovy Epopeje. - Třetí v pořadí je Vánoční povídka. Vánoční? Hahaha. Hrůzný příběh lásky, rozleptané rejdy čarodějnice, se setkáním s přízrakem z horbu a kázáním kněze s důlky místo očí a obličejem bez masa... ale nakonec vše dopadne dobře, stará kletba je zlomena a krajinou se nese pokojná stará píseň vánoční... - Vrcholem knihy je její neobsáhlejší povídka Na pomezí cizích světů. Je příběhem muže, v jehož rodině se záhadným magnetismem z generace na generace vrací dábelská příchylnost k okultismu. Nejprve rozvrátí manaželství, jež je však nakonec v horečnatém finále souboje hlavního hrdiny Lazara Lošany s pekelnou kněžkou Chiomárou silou čisté lásky obnoveno a síly zla poraženy. Infernální souboj Lazara a Chiomáry je nesmírně sugestivní - zažil to snad autor sám? Tohle si snad člověk nemůže jen tak vymyslet... - - - Jsou tam ovšem báječné věty, za něž by měl být Julius Zeyer zavražděn rukou neznámého nepříčetného čtenáře: "V požehnaném čase tom zdál se celý náš kraj jako stůl slunečních hodů Etiopů, pokrytý blahými dary velebné Demétry, která již zastrčila do pochvy zlatý meč, jímž byla na jaře hluboké brázdy do lůna země vryla, aby světlo kouzelné a život rodící vniklo do chladného jejího srdce; stálať nyní zlatovlasá Deméter na vrcholku našich hor a mávala blýskavým srpem nad posvátnou hlavou, a jantarová pole se vlnila pod neviditelnými nohami vzdušných ořů, na kterých neúnavný jezdec - letní vítr - od růžového rána do modré, jasné noci se proháněl, a zralé klasy se chvěly, tajuplně tušíce, že přišel čas, kdy odervány budou od drahé půdy roditelky, která je věrně byla kojila vlahou svou, když vedro nebes žhavě pálilo." Rozuměj: touto větou se líčí idylka, do které samozřejmě vzápětí dopadne diabolický stín Pekla... To ale jen tak pro pobavení a dokreslení koloritu. - Fantastické povídky jsou bez zásadnější ironie fantastické, čtěte. (Rád si nechám od Zeyera něco dalšího doporučit, poradí někdo?) Dávám za celek pět hvězd, za povídku Opálová miska bych ale dal stěží tři.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Fantastické povídky v seznamech
v Přečtených | 21x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 28x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 1x |
Část díla
- Na pomezí cizích světů 1876
- Opálová miska 1882
- Vánoční povídka 1879
- Z papíru na kornouty 1874
Autorovy další knížky
2007 | Radúz a Mahulena |
1999 | Tři legendy o krucifixu |
1996 | Dům U tonoucí hvězdy |
2001 | Jan Maria Plojhar |
1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Následující komentář se vztahuje k nejdelší povídce (nebo spíše románu, postavy procházejí vývojem) Na pomezí cizích světů, která (který) svou kvalitou a myšlenkovým obsahem patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co autor napsal, resp. kdybych si měl z jeho děl vybrat deset nejlepších, tek by byla (byl) mezi nimi:
Tato skvělá strhující a dramatická povídka je překvapivě aktuální pro současnost. V dnešním převážně materialistickém prostředí, které eliminuje vyspělou duchovní orientaci, nacházejí paradoxně široké pole působnosti různé druhy okultní ezoteriky. Příběh Lazara z Lošan dobře ukazuje, jaké nebezpečí hrozí lidem, kteří si s těmito aktivitami začnou zahrávat. Více nebudu prozrazovat, upozorním jen na jeden detail, kterého je dobré si všimnout: Magie nabízí Lazarovi, že se stane polobohem pokud se v cestě za ní bude řídit třemi zásadami - pravdou, spravedlností a rozumem. Jedná se o zjevnou ďábelskou lež a podvod. Ďábel v podobě hada v ráji také tvrdil lidem, že budou jako Bůh. Lazar potom v sobě při svém zabřednutí do okultismu ubíjí jiné tři zásady - víru, naději a lásku.