Dům U Orobinců přehled

Dům U Orobinců
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525681/bmid_dum-u-orobincu-659e9bfb83e5e.jpg 4 15 15

Poezie může byt kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá. Vrací se k rétorické tradici antiky, potuluje se jako trubadúr. Kniha jen jako odrazový můstek k setkání. Suvenýr. Vzpomínka, kterou předá při odchodu dál... Nesoudit, ale nechat se unášet. Potkávat detaily. Vystihnout mlčení dokonale. A k čemu to všechno? Abychom se nemohli vrátit.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dům U Orobinců. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (2)

uzivatel6780
15.05.2024 3 z 5

První oddíl ukazuje Krystyníka jako pravého (nikoli jen chtěného) básníka. Krásný jazyk, metafory, myšlenku; nic nepřebývá, nechybí. Pak přejde k delším formám a začne to být samolibě ukecané, rádoby vtipné, vtíravé. Škoda, že nebylo více materiálu z prvního soudku, pak bych neměla výhrad, jen nadšení.

V_M
17.04.2024 4 z 5

Zdařilý debut, myslím právem zařazený mezi nominace na Cenu Jiřího Ortena. Sbírka má řadu poloh a pozoruhodný „námořní“ koncept, jdoucí od slabého větru přes vichr plný a orkán (ten je mj. návratem do autorova sudetského rodiště) až k reflexivnímu bezvětří, navíc s epilogem (v loděnici) předsunutým na začátek a prologem (coby černý pasažér) na konci. Už to je plodná hra významotvornosti konstrukce. Přičemž za nejlepší pokládám oddíl první, zčásti i třetí. Naopak bych asi vypustil Interlog, odkazující na pohádkovou knihu Phoebe Ericksonové o ondatře, i část básní z druhého oddílu.

Nejsilnější je Krystyník v kratších formách, kde dovede – všímavý a vnímavý k paradoxnosti světa a jazyka – zdařile pointovat, tak jako to mnohokrát doloží v prvním oddíle Lom vln; slabý vítr. Srov. např.:

V divadle

Představují vystoupení
složené z cizích hovorů:

„Možná tam zaslechnete
i sami sebe!“

A opravdu. Mé mlčení
vystihli dokonale.

V počátečním epilogu a závěrečném prologu je zas jaksi klasicky výkladný, ba kazatelský (obojí samozřejmě míněno v básnickém střihu). Nejsou to verše hledající či ohledávající, ale nalezivší, vědoucné.

Pojítkem celé sbírky – a obou naznačených poloh – je harmonizační tendence, tj. spíš soulad a smíření než jitření, spíš klidnost než drásavost. Tím nechci říct, že je to sbírka prozářená a slunná: pochybnosti, smutky, deprese v ní najdeme, ale zpravidla jsou podány s vyrovnaností, odstupem moudrým a bodrým, místy až v duchu – já nevím – čapkovsko-nepilovském. V tomto typu vyzrálosti vzhledem k debutu a autorově věku značně nebývalé, tkví jeden z originálních přínosů Krystyníkovy sbírky. Zároveň to však v sobě nese skryté nebezpečí, že budou jednou překročeny limity a uvedený přístup povede ke vzniku básnického kýče. Nicméně to není případ Domu U Orobinců.

Druhou konstantou prostupující celou knihou pak je náboženská víra, snad poněkud hledající, ale hluboká a vážná (čímž nechci říct, že by občas nebyla traktována lehce a její projevy vnímány ve své paradoxnosti). Kolem ní krouží i dvě skvělé až kouzelné básně, které v kontextu sbírky podle mě trochu vyčnívají – první spíše vnitřkem, druhá vnějškově. Obě ovšem spojuje působivý modlitební, litanický tón a současně myslím dobře ilustrují mnohé z toho, co jsem napsal výše. Dovolím si je tedy závěrem obě odcitovat:

Zpěv

Nesešívej, bože, moje rány,
nenechávej je srůst.
Nevězni ve mně krev,
jako se věznívá víno v lahvích.
Nepoutej mě obvazy a stehy –

zhas ohně,
umlč hranici i rodinný krb
a z nastalého ticha
i sám sebe vyjmi.

---

Anděli

Řekni mi, anděli, jak projít závějí,
když oči nevidí, když uši neslyší,
když v dálce zdá se být, co bylo nejbližší;
pověz mi, jak projít studenou závějí.

Zima se, anděli, od zimy neliší,
jako kmen od kmene v borové aleji,
jako se stejně dvě osiky zachvějí;
zima se poslední od první neliší.

Tak se ptám, anděli, jak jsem se loni ptal –
než prosba o pomoc spíš je to modlitba;
odpověď ostatně nečekám žádnou…

Když zima, anděli, přijde a nadělí,
duše se krčí, jak kdyby ji zakleli –
ústy by vyznala, ústa však slábnou.


Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Dům U Orobinců v seznamech

v Právě čtených1x
v Přečtených13x
v Knihotéce4x
v Chystám se číst3x
v Chci si koupit1x

Autorovy knížky

Ondřej Krystyník
česká, 1993
2023  83%Dům U Orobinců