Dekameron přehled

Dekameron https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538341/bmid_dekameron-66429b8bc622e.jpg 4 1547 1547

Klasická sbírka příběhů z dob florentského moru, které přežily svou dobu. Nad strastmi renesančního člověka vítězí naděje, důvtip a láska. Urozená společnost sedmi paní a tří pánů se před morovou nákazou uchýlí na venkovské sídlo nedaleko Florencie. Aby unikli nudě a smutku vypráví si navzájem během deseti dní stovku žertovných, naučných, sladkobolných i košilatých historek, které přežily svou dobu. Jedno z nejslavnějších děl italské renesance ukazuje, že lidská povaha se od 14. století příliš nezměnila. Nad zmatky a strastmi renesančního člověka nakonec vítězí naděje, důvtip a samozřejmě láska, která někdy nabývá nečekaných podob.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: audiokniha , Tympanum
Originální název:

Decamerone , 1353


Interpreti: Rudolf Pellar
více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dekameron. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (197)

Ministr
včera 5 z 5

Boccaccio byl evidentně génius. Vymyslet sto různých povídek, to je sousto, který by málokdo zvládl. Někteří píšou, že se některý povídky opakují. To úplně nebyl můj pocit, některý povídky jsou určitě slabší, ale většina mě okamžitě chytla a zajímala. Některý jsou smutný, nepříjemný, zatímco u některých jsem se nahlas smál. Ano, dřívější poměry a pohledy na ženy atd. samozřejmě v současné době nejsou příjemné, ale člověk si musí uvědomit, že kniha je 700 let stará a nemůže čekat pokrokové názory.

Kozel
02.11.2023 4 z 5

Dekameronu jsem se za žákovských/studentských let vyhýbal jako téměř každé položce z povinné/doporučené literatury. Nejen z principu vzdoru, ale patrně i z nějakého vnitřního tušení. Za žádnou cenu bych v té době nebyl schopen ani trochu pochopit, natož (d)ocenit, tenhle naprostý skvost. A to říkám otevřeně jako člověk, který si nedělá nárok na to, že teď je na tom s myslí lépe. Následujícím komentářem si dovolím, předně pro sebe, osvětlit, proč tomu tak je a jak Dekameron vnímala moje mysl poněkud (snad alespoň trochu) vyzrálejší. Předem si můžeme přiznat, že o Dekameronu se dá mluvit dlouho, stejně jako jej rozebírat a číst opakovaně. Zůstanu však u nejčerstvějších dojmů.

Už samotná struktura je hodna génia. Každý z deseti vypravěčů vypráví své povídky mírně odlišným způsobem. Což je obdivuhodné i k tematickému záběru, který v té stovce příběhů je. Některé jsou krátkými anekdotami, jiné jsou spíš pohádkami. Některé vážné, další k popukání. Jiné kritizující satirou, další folklorem. Všechny jsou psány s takovou lehkostí (jistě, některé jsou lepší a jiné slabší) až čtenář spolu se společností Dekameronu rychle zapomene, že v blízké Florencii probíhá morová epidemie. Navrch jsou psány tak svěžím jazykem, že čtenář ještě rychle zapomene, že kniha je ze 14. století!

Aby toho nebylo málo, za nemalou pozornost stojí Boccacciovy autorské vstupy, které vedle mimoděčných poznámek dávají nahlédnout právě do onoho 14. století. Hned na první straně veleznámý popis ještě známější morové rány. V úvodu čtvrtého dne autorova obhajoba lásky k ženám. A na závěr jeho doslov, který oplývá nejedním moudrem, které přečkalo staletí. V jednotlivých příbězích je pak nespočet poznámek, které se týkají jednotlivých italských měst, tehdejší morálky, samozřejmých šlehů vůči kléru, fungování přístavních celnic nebo lázní.

Co mě velmi překvapilo, bylo, že Boccaccio v nejednom případě užil odkazy na skutečné osoby, a to zcela bez ostychu: Karel I. z Valois se stal hlavní postavou jedné povídky; Bonifác VIII. poslední nejmocnější papež dostal pochvalu, za to opat z Cluny snad ani jednou neměl čistý štít; reputace Ghina di Tacca i díky Dekameronu počala nabírat pozitivnějšího rázu; Saladinova přítomnost je důkazem, jak skvělá a legendární byla už tehdy jeho pověst. A to jsem zmínil jen některá jména.

Nahlédneme i do folkloru a pohádek. Naprosto skvostná byla trojice Calandrino, Bruno a Buffalmacco. Třetí byl skutečnou malířskou osobností. Ty čtyři příběhy jsou ovšem tak naplněny humorem k popukání, že mám podezření, že těch historek muselo být při nejmenším po Florencii mnohem víc. Ten zcela poslední příběh Dekameronu, kdy markýz poněkud krutě zkouší svou manželku, jsem už zaručeně četl v jiném prozaickém provedení. Jisto však je, že ho vypravuje Chaucer, ač inspirován Petrarcou, ve svém příběhu studentově.

Zajisté nesmím opomenout vypravěče Dionea, který uzavírá každý den. Jeho lechtivě laděné povídky a naprosto ohromující metafory jsou vždycky zábavou. Stejně jako kterýkoli příběh o chlípných kněžích. Nehledě na nespočet jízlivých a satirických poznámek do jejich řad. Trochu se divím, že církev Boccaccia nechala tak volně dýchat.

Být ve věku školním, patrně ty erotičtěji laděné povídky by mi utkvěly v hlavě nejvíc a byly by to jediné, co bych si z knihy odnesl. S Dekameronem jako celkem je to ovšem mnohem složitější příběh, a o to více obdivuhodný. Po mnoha staletích je to nadále kniha zábavná. Boccaccio navrch v závěru dokládá, že je psána především pro dámy. A jako čtenář můžu říct, že je to taková předzvěst červené knihovny. Je plná nejrůznějších odkazů a ještě k tomu má výpovědní hodnotu coby pramen. Můžete ji číst zepředu dozadu, obráceně nebo jen prolistovat a stejně objevíte něco nového.

Velkolepé dílo, které nepochybně přineslo současníkům obveselení po drtivé morové ráně. Je dobré to mít na paměti. Pak ještě více vytanou ona Boccacciova sdělení. Pichlavé poznámky vůči kléru. Morálka na hraně, obdiv ke svobodě, užívání lásky tělesné i duševní. Hlavně té tělesné. Užívání života plnými doušky. A tuhle velikou pravdu Boccaccio podal pomocí stovky příběhů, v nichž je nespočet moudrých slov. A vtipu.


Margherita_N
16.09.2023 5 z 5

Čekala jsem vybroušené vyprávění o čemkoliv, ale určitě ne obhajování nevěry a podobnou tematiku. Celej Dekameron je totiž o tom - buď s argumentem, že kdo si neužívá života naplno, je prostě hloupej (třeba když nevyužije času, kdy je jeho manžel/ka mimo domov, s někým jiným), nebo často taky tak, že to dělají všichni včetně představitelů církve. Nejmíň polovina příběhů je o poklescích jeptišek a kněží. Nejvíc to asi odnesl ten zahradník, kterej musel obsluhovat všechny jeptišky v klášteře, až už se mu samotnýmu nechtělo. Je to velmi italská kniha. Ale ne, tematizuje i jiné lidské touhy, pohnutky a vlastnosti - najdou se tam krátké poučné příběhy o závisti, lakotě, ale také šlechetnosti, čisté lásce a sebeobětování. Ten šlechtic, kterej neměl čím pohostit paní, a tak zabil svého milovaného sokola, a pak se ukázalo, že ona si sokola právě přišla vyžádat živého pro svého nemocného syna, mě málem rozplakal.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Knižní novinky (30. 10. - 6. 11.)

29.10.2013


Citáty z knihy (4)

Špatný život duchovních je stálý terč, do kterého se můžeme trefovat.


Ať žije láska a zhyne válka.


Žádná zkažená mysl nechápe zdravě žádné slovo a jako slova slušná ji nenapraví, tak neslušná nemohou poskvrnit mysl dobře založenou, právě jako bahno nepotřísní sluneční paprsky nebo pozemský kal krásy nebes.


Více citátů z knihy najdete u autora.


Kniha Dekameron v seznamech

v Právě čtených116x
v Přečtených2 939x
ve Čtenářské výzvě170x
v Doporučených58x
v Knihotéce1 150x
v Chystám se číst667x
v Chci si koupit102x
v dalších seznamech24x